Autor: Stanislav Martinec
Datace: 1979–1982
Umístění: v bufetu univerzitních kolejí v Ostravě-Porubě (dnes bar Vrtule), rozebráno v roce 2011 a uloženo ve skladovacích prostorech kolejí VŠB-TUO
Provedení: reliéf z glazované keramiky o rozměrech 200 x 400 cm
HORNICTVÍ A PŘÍRODA – ROZEBRÁNO, ULOŽENO
Dalším dílem, které je stále na Vysoké škole báňské přítomno, ačkoli ho v současnosti nikdo nemůže spatřit, je keramický reliéf jihočeského keramika Stanislava Martince (* 1938). Vznikl na počátku 80. let 20. století pro bufet studentských kolejí v Ostravě-Porubě a dle jeho námětu je možno jej označit názvem Hornictví a příroda. Asi je to dáno materiálem, že velká část výtvarníků pracujících s keramikou tíhne k lyrickému, až romantizujícímu pojetí. To je znát i na diskutovaném reliéfu, kde pozornost člověka na první pohled upoutá veliký motýl vznášející se nad úrodnou krajinou. Ale nebyl by to reliéf pro Vysokou školu báňskou, aby nezrcadlil rovněž hornictví jako odvětví těžby charakteristické pro Ostravsko. V druhém plánu (tom podzemním) se nám otevírají geologické vrstvy země provrtané šachtami, kterými se pohybují havíři, podobně jako krtci rozrývající půdu svými chodbami. Je možné, že právě k tomuto skloubení přírody s těžbou směřovalo doporučení umělecké komise při předložení návrhů v roce 1979, které znělo: „…autor uplatní prvek života a práce člověka a zvýrazní lokální barevnost“. Každopádně je to právě skloubení těžké práce v dole se sentimentální krajinkou nahoře, které dodává dílu zvláštní půvab a vtip. Dle pochvalného vyjádření komise při kolaudaci díla v roce 1982 se zdá, že autor dodržel také onu „lokální barevnost“. To nyní bohužel neověříme. Od poslední rekonstrukce tzv. Staré Menzy, později klubu Vrtule, v roce 2011 totiž leží reliéf rozebrán a pečlivě zabalen ve sklepě kolejí, kde čeká na svou příští šanci.