Politické události revolučního roku 1848 a národnostní aspekty s nimi spojené byly příčinou, že dlouholeté úsilí o vybudování hornické školy v Čechách bylo korunováno úspěchem. Na konci téhož roku rakouské úřady rozhodly o zřízení dvou rovnoprávných montánních učilišť v Příbrami a v Leobenu, určených pro vzdělávání odborníků v hornictví a hutnictví. Dne 23. ledna 1849 císař František Josef I. svým podpisem založení nových škol posvětil. Ještě dalších deset měsíců však uplynulo, než do lavic usedli první posluchači.
Pouhé dva týdny po podpisu dekretu vydalo ministerstvo zemědělství a hornictví vyhlášku se základní koncepcí budoucího uspořádání obou škol. Při jejich organizaci se vycházelo z osnovy již existujícího montánního učiliště ve Vordernbergu, které bylo uvedeným císařským dekretem přeloženo do Leobenu, zatímco příbramské bylo nutné vybudovat od základu. Podle vyhlášky bylo příbramské učiliště určeno pro severní, leobenské pro jižní část habsburské monarchie.
Výuka byla rozdělena na dvě léta, přičemž měla být zaměřena spíše prakticky. První ročník byl hornický, druhý hutnický. Studiu na montánních učilištích mělo předcházet tříleté teoretické vzdělání. Toto přípravné studium měli posluchači absolvovat na polytechnikách nebo univerzitách, které byly současně reorganizovány tak, aby potřebnou přípravu budoucích posluchačů montánních učilišť mohly poskytovat.
Pro zabezpečení všech přípravných prací spojených s budováním příbramského učiliště byl prozatímním ředitelem jmenován Alois Lill von Lilienbach, přednosta vrchního horního úřadu v Příbrami. Prvořadým úkolem bylo zajištění vhodné budovy pro umístění školy. Tou se stal historický zámeček Marienburg (dříve Ernestinum), který nechal po roce 1348 postavit pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Po jeho odkoupení byla během jarních a letních měsíců provedena adaptace objektu, aby mohla být v listopadu 1849 zahájena výuka.
V přízemí zámečku bylo vybudováno zázemí pro výuku hutnictví. Nacházela se zde posluchárna, hutnická a chemická laboratoř, pracovna profesora hutnictví a místnost pro asistenta. V prvním patře byly umístěny sál pro měřictví, kreslírna, sál pro hutnické sbírky, ředitelna, kancelář a místnost pro profesora hornictví. Druhé patro bylo určeno pro výuku hornictví. Jednalo se o sál pro modely a sbírky hornického a hutnického strojnictví, mineralogický a geologický kabinet a prostor pro knihovnu. Všechny náklady na rekonstrukci budovy a její vybavení pro výuku byly financovány z rozpočtu vrchního horního úřadu v Příbrami.
Před zahájením vyučování bylo ještě nutné vybavit novou školu potřebnými pomůckami. Do knihovny byla opatřena základní i periodická literatura a pořízen soubor vzorových plánů a výkresů z různých oborů. Dále bylo nutné vytvořit mineralogickou sbírku a základní kolekci surovin. Pro výklady z hornictví a hutnictví bylo zapotřebí vybavit kabinety modely strojů a zařízení, vybudovat metalurgickou laboratoř a kabinety pro měřictví a kreslení. První sbírky byly zakoupeny ministerstvem zemědělství a hornictví. Mezi ně patřila soukromá sbírka nerostů, kterou ministerstvo rozdělilo mezi leobenské a příbramské učiliště a Montánní muzeum ve Vídni. Sbírky se postupně rozšiřovaly o předměty darované příbramským báňským závodem a dary poskytnutými dalšími českými podniky.
Na konci srpna 1849 byl jmenován novým ředitelem učiliště František Xaver Zippe, profesor Královského českého stavovského učiliště a dlouholetý kustod mineralogických sbírek Vlasteneckého muzea v Praze. K jeho hlavním úkolům patřilo zajištění vhodných pedagogů. Na základě konkurzu byl na místo profesora hornictví navržen inspektor důlních strojů příbramského závodu Karel Hejrovský. Současně byli jmenováni i první asistenti. Pro obor hornictví Augustin Beer, komisař státních kutacích prací v Brandýsku na Kladensku, pro hutnictví Adolf Patera, praktikant státního generálního prubířského úřadu ve Vídni. Profesura pro hutnické obory obsazena nebyla, protože hutnictví se mělo vyučovat až ve druhém ročníku.
Organizačním řádem vydaným v polovině října 1849 byla určena obsahová náplň studia. V prvním ročníku měli posluchači absolvovat důlní měřictví, nauku o hornictví, báňské strojnictví a základy báňského práva. V druhém ročníku se přednášela nauka o hutnictví a prubířství. Kromě přednášek byla výuka zaměřena na praktická cvičení v laboratořích a přímo na závodech. V letních měsících museli posluchači projít povinnými exkurzemi v horních a hutních závodech.
Podle zvyklostí se výuka na rakouských vysokých školách zahajovala 1. listopadu, avšak z důvodu zpoždění adaptačních prací na zámečku musel být termín otevření nového příbramského učiliště posunut. K slavnostnímu otevření učiliště za účasti čtyř desítek posluchačů došlo 12. listopadu 1849. Později se jejich počet rozšířil na pětapadesát. Vyučovacím jazykem se na příštích sedmdesát let stala němčina. Nové učiliště bylo dvouleté a neslo oficiální název K. k. Montan-Lehranstalt. Nová etapa ve výuce báňských věd tak mohla začít.