V rozhovoru vzpomíná na své volejbalové začátky, hodnotí úspěšnou sezonu i to, co ji čeká v příštím roce.

K volejbalu jste se dostala už jako dítě. Pamatujete si své začátky?

Ano, na své začátky si pamatuji moc dobře. K volejbalu jsem se dostala v Českém Těšíně, kam mě rodiče přihlásili do kroužku míčových her. Ten později navazoval na volejbalový kroužek, a právě tam jsem si tento sport oblíbila. V Českém Těšíně jsem hrála až do kategorie starších žaček, než jsem následně přestoupila do Ostravy. Na toto období vzpomínám velmi ráda, protože mi dalo nejen skvělé volejbalové základy, ale také spoustu krásných zážitků a přátelství, která přetrvávají dodnes.

Kdy jste si uvědomila, že volejbal nebude jen koníček, ale důležitá součást vašeho života?

Řekla bych, že se to zlomilo přestupem do Frýdku-Místku. První náznaky jsem cítila už ve chvíli, kdy jsem se dostala do kádru extraligových žen v Ostravě, ale definitivně jsem si uvědomila, že volejbal bude důležitou součástí mého života právě po přestupu do Frýdku, kde jsem dostala větší herní vytížení.

Jak náročné je skloubit studium na VŠB-TUO se sportem?

Náročné to určitě je, ale zvládnout se to dá. Musím říct, že jsem měla zatím vždy štěstí na vyučující a s každým se mi podařilo se domluvit. Bez individuálního studijního plánu bych to ale nezvládla, především kvůli vyšší absenci způsobené tréninky a zápasy.

Letošní sezona přinesla stříbrnou medaili. Jak ji hodnotíte?

Myslím si, že sezona zakončená medailí je vždy úspěšná. Podařilo se nám postoupit na Final Four, kde jsme odehrály velmi dobré semifinále. Finále nám bohužel nevyšlo podle představ, ale i tak beru stříbrnou medaili jako velký úspěch. Samozřejmě zlatá by se hodnotila ještě radostněji, ale i stříbro má svou hodnotu.

Kromě týmového úspěchu jste získala také ocenění pro nejlepší blokařku turnaje. Co pro vás znamená?

Moc si toho vážím. Je to příjemné ocenění práce, kterou člověk během celé sezony odvádí. Jen mě trochu mrzí, že k individuálnímu ocenění nepřibylo i týmové zlato.

Máte nějaký moment z letošní sezony, na který budete dlouho vzpomínat?

Určitě na semifinálový zápas Final Four. Myslím si, že nám tehdy vyšlo úplně všechno a předvedly jsme jeden z nejlepších výkonů celé sezony. 

„Myslím si, že naší největší silou je týmovost. Všechny jsme táhly za jeden provaz, podporovaly se navzájem a na hřišti nechaly maximum.“

Jaká atmosféra panuje v univerzitním týmu?

Myslím si, že naší největší silou je týmovost. Všechny jsme táhly za jeden provaz, podporovaly se navzájem a na hřišti nechaly maximum. Přitom jsme v tomto složení hrály spolu poprvé, protože během předchozích turnajů jsme se nikdy nesešly všechny. Přesto si myslím, že to na naší hře nebylo vůbec znát. V týmu panovala skvělá atmosféra, a právě díky ní jsme dokázaly zvládnout i náročné momenty.

Pomáhá vám sport i mimo hřiště?

Určitě ano. Sport mě naučil disciplíně, organizaci času a zodpovědnosti. Díky tomu se mi lépe daří zvládat studijní povinnosti i běžné každodenní situace. 

Co byste poradila studentům, kteří váhají, jestli při vysoké škole pokračovat ve sportu?

Určitě bych jim doporučila, aby to zkusili. Skloubit studium a sport není vždy jednoduché, zejména ze začátku, ale jakmile si člověk najde svůj režim, dá se to zvládnout. Důležité je nevzdávat se a jít si za svým cílem.
 

S jakými ambicemi půjdete do příští sezony?

Jako každou sezonu budou naše ambice co nejvyšší. Cílem je opět bojovat o medaili, ideálně o tu zlatou. Čekají nás kvalifikační turnaje a následně Final Four, kde bychom chtěly navázat na letošní úspěch.

A co vás čeká po studijní stránce?

Příští rok mě čekají státnice v navazujícím magisterském studiu a dokončení diplomové práce, takže to bude náročný rok.

Děkujeme za rozhovor.   

Text: Barbora Urbanovská

Foto: archiv Veroniky Fukalové