Sbírka historických měřických přístrojů akademika Františka Čechury

Autor: prof. Ing. Dr. mont. František Čechura, DrSc.

Datace: První exponáty byly pořízeny již v roce 1896, nejstarší exponát z roku 1877

Umístění: Sbírka je umístěna v místnosti JC 229 (HGF, Katedra geodézie a důlního měřictví), v současné době je část exponátů dlouhodobě zapůjčena v Moravském kartografickém centru ve Velkých Opatovicích a v Národním technickém muzeu v Praze.

Historie sbírky

Sbírka vznikla na začátku dvacátého století zásluhou významné osobnosti důlního měřictví akademika Františka Čechury (1887-1974). František Čechura v roce 1920 nastoupil na Stolici důlního měřictví a geodézie Vysoké školy báňské v Příbrami jako její přednosta a mimořádný a později řádný profesor. V letech 1945-1950 se stal rektorem Vysoké školy báňské, tehdy již se sídlem v Ostravě. Jeho zásluhou byla v roce 1951 zřízena samostatná specializace – důlní měřictví. Na VŠB pracoval až do roku 1957, kdy odešel do důchodu a sbírku věnoval katedře.

Katedra důlního měřictví tuto sbírku dále spravovala, provozovala, doplňovala a našla jí důstojné prostory v areálu VŠB-TUO v Ostravě-Porubě. U příležitosti 100. výročí narození akademika Františka Čechury v roce 1987 byla sbírka pojmenována po svém zakladateli.

První exponáty byly pořízeny již v roce 1896. Jedná se o výrobky firmy Tesdorpf, Stuttgart jako např. repetiční teodolit, řetězec, stolní libela a další. Svou výrobou nejstarším přístrojem je zrcadlový goniograf z roku 1877 firmy Müller v Terstu. Početně největší zastoupení má firma Josef a Jan Frič, Praha – 43 exponátů.

Sbírka obsahuje celkem 398 položek, z toho 108 různých typů teodolitů, 15 tachymetrů a tachografometrů, 52 nivelačních přístrojů, 11 starých počítacích strojů, hornické kompasy, pásma, topografické soupravy, vynášecí soupravy a další geodetické pomůcky různého stáří. Je zde možno na malé ploše shlédnout technický vývoj důlně měřických a geodetických přístrojů celkem 73 jemnomechanických dílen z celého světa. Část sbírek tvoří exponáty domácí výroby – především výrobky firem Josef a Jan Frič Praha, Srb a Štys Praha, R. M. Brandeis Praha, O. Spitra Praha. Nelze také opomenout přístroje vyráběné n.p. Meopta Praha. Zahraniční výroba je zde zastoupena firmami z Rakouska, Německa, Švýcarska, bývalého SSSR, Maďarska, Francie, Anglie atd.

V letech 2004 a 2005 probíhala přestavba celé sbírky a její archivace včetně nového vybavení výstavního prostoru. Dne 15. 9. 2005 byly tyto rekonstruované prostory opět otevřeny. Slavnostního aktu se ujal děkan Hornicko-geologické fakulty Prof. Ing. Jaroslav Dvořáček, CSc. spolu s vedoucím Institutu geodézie a důlního měřictví Prof. Ing. Janem Schenkem, CSc.. Vznikl tak opravdu důstojný stánek pro tuto sbírku, která je zpřístupněna jak pro studentskou, odbornou, ale i laickou veřejnost.

Poděkování patří především vedení Hornicko-geologické fakulty VŠB-TUO a drobným sponzorům z řad technické praxe za jejich finanční příspěvky, které umožnily sbírku zrekonstruovat a rozšířit, stejně tak jako pracovníkům Institutu geodézie a důlního měřictví za jejich dobře odvedenou práci.

Zdroj: archivní materiály Katedry geodezie a důlního měřictví

prof. Ing. Dr. mont. František Čechura, DrSc.

(1887–1974)

František Čechura se narodil 7. května 1887 ve Skvrňanech u Plzně (dnes městská část Plzně). Původně chtěl studovat matematiku a fyziku na pražské univerzitě, ale z existenčních důvodů nastoupil ke studiu na Vysokou školu báňskou v Příbrami. V roce 1908 složil s výborným prospěchem první a v roce 1910 druhou státní zkoušku z odboru horního inženýrství, o rok později absolvoval odbor hutního inženýrství. V závěrečném období studia získával cenné zkušenosti jako výpomocný asistent u prof. Ing. Dr. tech. Františka Köhlera v ústavu geodézie a důlního měřictví. V roce 1911 pracoval půl roku jako asistent prof. PhDr. Františka Ryby v ústavu pro mineralogii, petrografii, paleontologii, geologii a nauku o ložiskách užitkových nerostů.

Po ukončení vysokoškolského studia v roce 1911 František Čechura nastoupil do praxe a byl zaměstnán u Pražské železářské společnosti v Nučicích jako inženýr-asistent. Pracoval v provozu na různých závodech patřících uvedené společnosti, a to v Jinočanech, Krahulově, Nučicích a ústřední měřické kanceláři pod vedením uznávaného odborníka v oboru důlního měřictví Ing. Viktora Kadainky. V období první světové války vedl samostatně doly v Nučicích a Jinočanech. Současně byl pověřován speciálními výzkumnými úkoly mimo své působiště. V roce 1915 vedl výzkum manganového ložiska u obce Mollen nedaleko lázeňského města Windish-Garsten v Rakousku, v letech 1916–1917 řídil kutací práce na manganovou rudu u Chvaletic na Přeloučsku. V roce 1916 byl přeložen na důl v Nučicích a současně pověřen vedením vápencových velkolomů u Mořiny a Kozolup nad Karlštejnem. Zde se zabýval jejich reorganizací po stránce dobývání a strojní dopravy.

Po vzniku Československa odešel František Čechura v listopadu 1918 ze služeb Pražské železářské společnosti. Půl roku vedl důlně-měřickou kancelář po zesnulém autorizovaném horním inženýrovi Karlu Holém v Plzni a v květnu 1919 přijal místo závodního u Středočeského těžařstva na železnou rudu se sídlem v Praze. V této funkci řídil otvírkové a průzkumné práce v zastavených dolech pod Skalkou u Mníšku pod Brdy a kutací práce na Hřebenech. V tomto období současně pracoval na své doktorské dizertační práci O připojovacím čtyřúhelníku stranovém. V roce 1919 na VŠB v Příbrami úspěšně prošel rigorózním řízením a téhož roku mu byla udělena vědecká hodnost doktora montánních věd (Dr. mont.).

Na základě své důlně-měřické odborné praxe byl František Čechura profesorským sborem VŠB v Příbrami ve studijním roce 1919/1920 ustanoven honorovaným docentem nově zavedeného předmětu geodézie pro hutníky. V roce 1920 byl navržen na uprázdněnou profesuru geodezie a důlního měřictví. Rozhodnutím prezidenta T. G. Masaryka byl v lednu 1921 jmenován mimořádným profesorem a na VŠB v Příbrami přešel do řádného pracovního poměru. Řádným profesorem důlního měřictví a geodézie byl jmenován v lednu 1927.

V roce 1921 se stal přednostou Stolice důlního měřictví a geodézie a v čele tohoto ústavu (později katedry) stál pětatřicet let. Po celou dobu František Čechura rozvíjel činnost ústavu jak po stránce vědecko-výzkumné, tak pedagogické. Od počátku svého působení se věnoval také modernizaci výuky a přípravě učebních pomůcek. V roce 1925 vydal první soustavnou práci v českém jazyce o důlním měřictví, která vyšla ve dvou litografovaných svazcích s příklady doplňujícími teorii a řadou obrázků speciálních přístrojů. Práce vyšla pod názvem Důlní měřictví a odbornou veřejností byla velice dobře přijata.

Vědecké činnosti se František Čechura věnoval rovněž po uzavření českých vysokých škol v listopadu 1939. Rozsáhlé byly také jeho aktivity v odborných společnostech a institucích. Byl členem Národního komitétu geodetického a geofyzikálního v Praze (od roku 1927), externím členem Státního ústavu geofyzikálního v Praze (od roku 1928), Slovanského ústavu v Praze (od roku 1929), znalcem prvního odboru Masarykovy akademie práce (od roku 1931), dopisujícím členem Královské české společnosti nauk v Praze (od roku 1937) a členem redakční rady technického časopisu Příspěvky k dějinám české práce technické.

Ukončení druhé světové války a opětovné zahájení činnosti VŠB v Příbrami znamenalo novou etapu nejen ve vývoji školy, ale také v životě Františka Čechury. Výnosem ministerstva školství byl v červnu 1945 pověřen výkonem úřadu rektora. V počátcích svého působení v této funkci se musel zabývat nejen obnovením činnosti VŠB v Příbrami, ale následně také mnohem náročnějšími úkoly spojenými s jejím přeložením do Ostravy, které bylo nařízeno dekretem prezidenta republiky Edvarda Beneše z 8. září 1945. V čele školy stál jako úřadující prorektor také v letech 1947–1949, kdy nebyla vyřešena otázka nástupu nově zvoleného rektora prof. Ing. Františka Maříka.

V rámci ústavu důlního měřictví a geodézie už v příbramském období založil rozsáhlou historickou sbírku důlně-měřických, geodetických a geofyzikálních přístrojů, kterou doplňoval také v Ostravě. Tato mimořádná sbírka považována za největší svého druhu na světě a dodnes nese jméno svého zakladatele.

Za dlouholetou odbornou činnost se Františku Čechurovi dostalo několikrát vysokého uznání. V roce 1953 byl jmenován řádným členem Československé akademie věd – akademikem a v tomtéž roce mu byla udělena vědecká hodnost doktora technických věd (DrSc.). Při příležitosti 80. narozenin v roce 1967 byl oceněn udělením Zlaté plakety F. Pošepného za zásluhy v geologických vědách a Zlaté plakety F. Křižíka za zásluhy v technických vědách. Ve stejném roce mu prezident ČSSR udělil také Řád práce.

František Čechura zemřel 7. srpna 1974 v Ostravě ve věku 87 let.

Odkaz F. Čechury je stále živý a odborníci v oboru geodézie a důlního měřictví se k jeho dílu stále vracejí. Proto také Společnost důlních měřičů a geologů uděluje od roku 2005 Pamětní medaili akademika Františka Čechury za významný přínos rozvoje důlního měřictví.

Mgr. Petr Kašing, Archiv VŠB-TUO