Autor: Jana Chrásková
Datace: 1975–1976
Umístění: v exteriéru v uzavřeném atriu někdejší ZŠ v ulici Ludvíka Podéště v Ostravě-Porubě, dnes součást budovy Fakulty stavební VŠB-TUO
Provedení: reliéfní mozaika na fasádě a sousoší tří samostatných keramických postav z glazované keramiky, rozměry mozaiky 300 x 900 cm, postavy byly odstaněny
SVĚT DĚTÍ VE SVĚTĚ STUDENTŮ
S rozvojem Vysoké školy báňské se univerzitní areál nutně rozšiřoval, a to nejen přístavbami nových budov, ale též do stávajících objektů, které předtím pozbyly svůj původní účel. Protože školní budova jako taková není nutně determinována stupněm vzdělání, který je na ní dosahován (každá je tvořena především chodbami a učebnami), zdála se právě konverze škol nižšího stupně na univerzitní budovu nejméně problematickou. Budova základní školy na ulici Ludvíka Podéště v Ostravě-Porubě se roku 1998 změnila ve Fakultu stavební (která byla později rozšířena přístavbami) a dílo zdobící budovu pro žáky základního stupně vzdělávání se stalo součástí univerzitního prostředí.
Školní budova v nejzápadnějším cípu Ostravy-Poruby byla v letech 1975–1976 vyzdobena reliéfní mozaikou a plastikami opavské výtvarnice Jany Chráskové (* 1948). Chrásková se vždy zaměřovala zejména na práci s keramikou. Je autorkou řady reliéfů, plastik a žardiniér, které prozrazují ženskou vnímavost ke světu, jsou charakteristické lyrickým nádechem a plynulými přechody barev vznikajícími často nástřikem glazury. Zřejmá je preference teplých, zemitých odstínů, které se kombinují s jemnými či zastřenými tóny studených barev (zejména modré). Námětově se autorka většinou drží v mezích civilních témat sochařství druhé poloviny 20. století (květiny a plodiny, zvířata, ženské tváře a postavy). K takovým pracím v podstatě patří i reliéfní mozaika se sousoším pro školu v Ostravě-Porubě, které představují její nejstarší práci pro architekturu vůbec.
Nástěnné dílo pro uzavřené atrium u vstupu do školy se pohybuje na pomezí mozaiky a reliéfu. Je spíš plošné a složené z menších keramických dílů (což by odpovídalo mozaice), ovšem nepokrývá celou plochu zdi, a tak z ní vlastně vystupuje v pozici basreliéfu (pozdější práce Chráskové už mají většinou plasticky zpracován i povrch samotné keramiky, a jde tak již o ryzí reliéfy). Představuje stylizovaný strom se dvěma kulatými červenými plody a míčem stejné barvy, který na první pohled vypadá jako třetí, poněkud větší plod. Další komplementární kruhový motiv tvoří slunce v pozadí stromu. S plošným prvkem na zdi kontrastovalo ve své plasticitě stylizované sousoší rodiny z točené keramiky stojící napravo před ním. Ve zcela tradičních rolích se tu představoval otec-mechanik s oboustranným klíčem, matka-živitelka s košíkem ovoce a zeleniny a dítě s balónem. Rozrůstající se a plodící strom ozářený slunečními paprsky ve spojení s míčem, dítětem a rodinou odkazoval nejen ke svému přírodnímu předobrazu, ale naznačoval též jedno z oblíbených míst dětských her, symbolizoval rozvoj dítěte i rodinný strom života.
Tato situace byla po změně užívání budovy Fakultou stavební narušena odstraněním figurativního prvku, který se patrně zdál novému uživateli v rámci vysokoškolského zařízení nevhodným. V atriu tak zůstal pouze nástěnný prvek – strom s míčem, jehož roli v kompozici náhle jako by obestřelo tajemství. V souvislosti s přeměnou atria v malou uzavřenou zahradu ovšem přírodní prvek na zdi nijak nevybočuje a svým formálním provedením nepůsobí ani v prostředí univerzity nijak infantilním dojmem. Naopak strohou architekturu školy nadále vhodně osvěžuje svými organickými tvary i jarní barevností.