Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku

Autor: Damjan/Damian Pešan

Datace: 1956

Umístění: nadpraží hlavního vstupu Ekonomické fakulty VŠB-TUO na Sokolské ulici 2416/33 v Moravské Ostravě

Provedení: Tři pískovcové reliéfy o rozměrech 120 x 90 cm, střední deska značena v pravém dolním rohu rámu PEŠAN 1956

 

UČITEL A STUDENT ANEB DIDAKTIKA RELIÉFEM

Damjan/Damian Pešan se jeví jako umělec orientovaný na dřevořezbu, církevní témata a spojený především s prominentním prvorepublikovým architektem Jože Plečnikem. Je o to pozoruhodnější – a možná lehce záhadné –, jakou cestou se dostal k sochařským zakázkám v Ostravě, resp. v Porubě. Tam totiž v roce 1956 vytvořil soubor čtyř soch dětských postav-pionýrů na římse portiku bytového domu.

V témže roce realizoval reliéfy na hlavním průčelí dnešní Ekonomické fakulty na Sokolské ulici v srdci Moravské Ostravy. Každá ze tří kamenných desek zachycuje dvojici polopostav, z nichž vždy starší představuje profesní zkušenost, druhá pak studenta, který se vzdělává – postupně v oboru hornictví, geologie a hutnictví. Plastické obrazy přecházejí od nízkého do vysokého reliéfu a v obrysu jsou shodně formátovány jako velké klenáky umístěné v mohutném nadpraží vstupu do vestibulu budovy. Lze postřehnout, že autor tentokrát pracoval v kameni podobně jako dříve v řezbě, přestože témata všech tří reliéfů jsou s ohledem na jejich umístění ryze civilní. Ačkoli v duchu tradiční ostravské ikonografie, vybočují z dobových popisných schémat právě způsobem zpracování. Sochař pojal jednotlivé postavy, přestupující rám, téměř monumentálně, bez drobnopisné modelace a schematických gest, jak umělcům velela tehdejší dobová ideologie. Takto má jeho práce daleko blíž k prvorepublikové tradici monumentalizovaných postav havířů a tavičů z repertoáru tvorby ostravského sochaře Augustina Handzela nebo v Ostravě na čas pracujícího brněnského sochaře Josefa Kubíčka než k sochařským reprezentantům práce v pojetí tzv. socialistického realismu. Ostatně – právě sochařské tvorbě na ostravských administrativních palácích z dvacátých a třicátých let je místně blízko.

16_03__2c.DSC9563.jpg
 Fasáda budovy Ekonomické fakulty s reliéfy, fotografie Roman Polášek
Reliéf, fotografie Roman Polášek
 Detail reliéfu, fotografie Roman Polášek
Detail reliéfu, fotografie Roman Polášek
Detail reliéfu, fotografie Roman Polášek

Damjan/Damian Pešan

(1887 – přesné datum úmrtí neznámé, udává se po 1969)

Dílo: Předávání zkušeností

Osobnost tohoto umělce působí v českém prostředí zvláštně. Narodil se v Praze a během svého tvůrčího života se osvědčil jako sochař a řezbář. Vzdělání získal na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1908–1914 a 1920–1923), a to pod vedením Emanuela Nováka, Jana Kastnera, Celestýna Kloučka nebo Josefa Drahoňovského. Školení znamenalo jedinečnou průpravu pro designérství a zisk řemeslné zdatnosti, které se mohly uplatnit v oblasti uměleckoprůmyslové výroby. Jedním z hlavních cílů výuky bylo vypěstovat cit pro materiál a schopnost stylově skloubit jednotlivé umělecké obory. Před první světovou válkou byla škola významná i jako východisko umělecké avantgardy. To vše, stejně jako práce pod vedením architekta Jožeho Plečnika, bylo podstatným vkladem do Pešanovy umělecké kariéry. Přesto o umělci uměnovědná literatura mlčí, najdeme jen neúplné slovníkové informace a jeho práce se připomíná pouze v souvislosti s Plečnikovou architekturou. V areálu Pražského hradu vytvořil na přelomu 20. a 30. let 20. století bronzové plastiky dvou býků nesoucích baldachýn na tzv. Býčím schodišti, které spojuje průchod z III. nádvoří do zahrady Na valech, a o sedm let později zpracoval ve dřevě postavy Krista a šesti českých patronů pro Plečnikův kostel Nejsvětějšího srdce Páně na pražských Vinohradech. Ve třicátých i čtyřicátých letech je s dřevořezbou spojena i jeho práce pro loutkáře, a to v době, kdy učil na Státní ústřední škole bytového průmyslu v Praze (v roce 1921 založená jako Státní škola pro zpracování dřeva, dnešní Vyšší a Střední uměleckoprůmyslová škola v Praze-Žižkově). Tam je dodneška dochován původní dřevěný mobiliář knihovny a ředitelny, do nějž Pešan spolu s Františkem Kmentem včlenili i své dřevěné sochy.