Autor: Josef Treuchel
Datace: 1986–1987
Umístění: v interiéru v patře budovy geologického pavilonu prof. Františka Pošepného v areálu VŠB-TUO
Provedení: skleněná mozaika ze štípaného hutnického skla o rozměrech 200 x 600 cm
STROM ŽIVOTA JAKO ÚKAZ GEOLOGICKÝ
Geologický pavilon prof. Františka Pošepného v Ostravě-Porubě schraňuje mineralogické, petrografické, paleontologické a regionálně geologické sbírky, které slouží k pedagogickým, vědecko-výzkumným i popularizačním účelům. Ačkoli v dokumentech z doby jeho výstavby se o něm hovoří stroze jako o „skladu geologické dokumentace“, jde v podstatě o výstavní budovu, kde jsou kameny v roli muzejních exponátů. Tuto zvláštní galerii mělo vhodně doplnit také umělecké dílo.
Výtvarný generel stavby z roku 1985, zpracovaný architektem Vladimírem Svobodou, zamýšlel tehdy oblíbený, avšak různě chápaný námět Strom života. Pod tímto názvem si výtvarníci představovali ledacos – jeden vytvořil stylizovaný strom s plody, druhý si námět spojil s motivem rodiny, jiný přijal zadání jako ekologickou otázku a někdo si vzpomněl také na biblický strom života, který odkazoval k hříchu i jeho vykoupení. Ani jedno z těchto pojetí by však do geologického pavilonu příliš nezapadlo. Když tedy zakázkou pověřený kopřivnický malíř, tehdy již zasloužilý umělec Josef Treuchel zpracoval jeden z pěti návrhů předložených umělecké komisi jako obraz rodiny se stromem v pozadí a převažující zelenou barvou asociující jaro, nemohl s ním uspět. Shodou okolností se nám právě tento návrh zachoval a je zajímavé ho srovnat s „variantou č. 3“, která byla nakonec vybrána a realizována. Znázornila totiž vývoj života právě z hlediska geologického utváření naší planety.
Treuchel z ní vypustil figurální motiv a strom ve středu obrazu připodobnil více sopce, kterou proudí z hlubin země láva utvářející její povrch. Obraz vyladil do zářivě červené barvy s kontrasty stejně výrazné žluté (především velké slunce nalevo – asi jediné přímé pojítko mezi oběma známými návrhy) a tmavě modré (zchladlá láva). Expresivita vyjádření je pro Treuchela typická a dává tušit vliv českého malíře Jana Baucha i Holanďana Vincenta van Gogha. Oproti uměřenému „rodinnému“ návrhu se ukazuje zvolená varianta č. 3, kterou bychom bezesporu mohli pojmenovat Geologie, životnější a přesvědčivější. Ostatně také více zapadá do celku Treuchelova díla, charakteristického emociální, až symbolicky prožitou stylizací skutečnosti. Vedle tradičnějších témat, jakými byla krajina Pobeskydí či bárky v přístavech, maloval též průmyslovou Ostravu se vznikajícími doly a syrově temná zákoutí šachet a koksoven vyprávějící tajemný mýtus o zrození uhlí. V tomto bodě se Treuchelovo malířské dílo s mozaikou pro Vysokou školu báňskou v podstatě stýká. Kvalitní realizaci jejího návrhu pak výrazně napomohlo uplatnění štípaného hutnického skla – nejnákladnější a nejpůsobivější techniky, která umožňuje využití nepřeberného množství barevných odstínů. Chtělo by se říci spolu se starými Římany, kteří rovněž mozaikářskému umění holdovali: „Finis coronat opus“.
