Autor: Lumír Čmerda
Datace: 1967 (1980)
Umístění: v interiéru v patře vstupní haly budovy rektorátu a fakult VŠB-TUO (1980)
Provedení: původně laminátový reliéf na fasádě Hornicko-geologické fakulty na Slezské Ostravě (1967), později vyřezávaný reliéf z javorového dřeva v budově rektorátu, průměr 115 cm
TĚŽBA UHLÍ POHLEDEM DUCHOVNÍHO
V roce 1967 byl na fasádu jedné z budov Hornicko-geologické fakulty Vysoké školy báňské v části Slezské Ostravy zvané Hladnov zavěšen nevelký laminátový reliéf představující emblém této fakulty. Jeho autor Lumír Čmerda (* 1930) byl roku 1954 vysvěcen na husitského kněze a patrně si myslel, že jím bude po celý život. Od dětství ale také dobře kreslil a výtvarnou činnost začal na přelomu 50. a 60. let 20. století zdokonalovat na večerních kurzech i usilovnou prací. Odejmutí státního souhlasu k výkonu duchovenského povolání v roce 1963 jej donutilo hledat si nové zaměstnání, které souhrou okolností našel v Parku kultury a oddechu města Ostravy – stal se jeho propagačním výtvarníkem. Z autodidakta se náhle začal klubat velmi slibný umělec, který byl brzy přijat do progresivní Tvůrčí skupiny Kontrast a posléze i do oficiálního Svazu československých výtvarných umělců. V roce zhotovení reliéfu pro Vysokou školu báňskou pak získal zaměstnání na Útvaru hlavního architekta města Ostravy.
Tvorba Lumíra Čmerdy pro architekturu je charakteristická tím, že jde převážně o rozpohybované, naivně stylizované dřevěné reliéfy. Emblém Hornicko-geologické fakulty měl však viset v exteriéru, a tak byl autor donucen ho vytvořit z materiálu odolnějšího povětrnostním vlivům – zvolil tehdy populární laminát. Jde patrně o jediného jeho dílo z tohoto materiálu. Nikdy s ním totiž nebyl spokojen. A tak se stalo, že při stěhování fakulty ze Slezské Ostravy do Poruby v roce 1980 odmítl jeho přenesení na novou budovu a navrhl, že za nabízenou částku, kterou by vynaložil na přesun díla, zhotoví nový reliéf se stejným námětem, a to z materiálu, jenž je mu bližší – ze dřeva. Nový emblém byl následně zavěšen v patře vestibulu budovy rektorátu a fakult na ulici 17. listopadu, kde jej nalezneme dodnes.
A jak se stane, že husitský farář dostane zakázku na reliéf se vztahem k těžbě uhlí? Lumír Čmerda si za život vyzkoušel více, než na něj bylo zatím prozrazeno. Už z principu, že se rozhodl pro kněžskou dráhu, byl pro režim osobou přinejmenším podezřelou. Po studiích tedy nenarukoval k vojsku, ale byl odveden k pomocným technickým praporům a fáral na karvinských dolech. Tuto nucenou činnost pak mohl v dané tematice zúročit. Nebyl by to však Čmerda, aby si do díla nepřidal něco svého – jistou dávku vlastivědy a duchovní nádech. Na první pohled vidíme na reliéfu těžní věž s dolem, sbíječku, kolesové rypadlo, ale také malé postavičky dělníků s tradičním nářadím, podzemní kolejnici a vrátek – tedy kus historie hornického řemesla. Na pozadí šachty se rýsuje dokonce trilobit – pamětník prehistorie naší země. Kruhové útvary napravo jsou poněkud zastřené, ale zjevně jsou v kompozičním souladu s celkovým tvarem díla. Kruh jako dokonalý geometrický tvar tedy reliéfu vévodí. A se znalostí dalších Čmerdových prací nám jistě alespoň jeden z nich připomene pecen chleba – odkazující nejen k obživě, kterou každá práce přináší, ale symbolizující též tělo Kristovo přijímané v eucharistii: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět.“ (Jan 6,35) Lumír Čmerda říká tomuto reliéfu Krajíc země.
