Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku

Autor: Martin Sladký

Datace: 1973–1974

Umístění: v interiéru na stropě vestibulu kruhových poslucháren v porubském areálu VŠB-TUO

Provedení: kruhová skleněná nástropní mozaika ze štípaných skleněných smaltů o průměru 300 cm

NEBESKÝ STROP

Akademický malíř Martin Sladký byl autorem výtvarného generelu 1. stavby VŠB z roku 1973. Mezi výtvarnými díly a výtvarně pojatými designovými prvky (nápisy, orientační systém, obklady stěn atd.) byl i záměr na „malířské řešení stropu sdružených poslucháren“. Autor generelu Sladký se sám ujal návrhu na zamýšlený výtvarně pojednaný strop ve vstupní hale kruhových poslucháren. Pod dílo na stropě haly měl být instalován uhelný balvan, který se předtím nacházel ve vstupní hale budovy rektorátu, kam byl přemístěn na sklonku roku 1972 ze druhého podlaží modrého pavilonu hutnicko-geologické fakulty na Hladnově.

Martin Sladký připravil návrh na mozaiku Vzlet starodávnou technikou enkaustiky (malbou horkým voskem) v roce 1973. Námět a provedení prošlo schvalováním v umělecké komisi Českého fondu výtvarných umění, kde byl v zadání požadovaný motiv díla definován jako Rozvoj lidského myšlení. Architektka Milena Vitoulová, autorka návrhu budovy kruhových poslucháren, se na koncepci výtvarné výzdoby a zakomponování díla do interiéru haly nepodílela, protože v té době měla mateřskou dovolenou. Umístění a vyznění díla včetně související instalace uhelného balvanu do centra haly přímo pod mozaiku podle jejího vyjádření není v souladu s původním autorským architektonickým záměrem. Architektka si představovala, že kruhová hala bude místem setkávání a neformálních kontaktů studentů i pedagogů. Zejména uhelný balvan (druhý největší kus uhlí vytěžený v České republice) v centrální poloze přímo pod kruhovou mozaikou ve středu prostoru však volný pohyb neumožňuje a vymezuje trasy pohybu po obvodu prostoru haly. V současnosti (podzim 2020) se uvažuje o přemístění balvanu na jiné místo.

Martin Sladký zpracoval zadané téma Rozvoj lidského myšlení volně, dekorativně a abstraktně, v chladných modrých, šedých a bílých odstínech. Mozaika byla pojmenována Vzlet. V jiných autorových dílech se stejným tématem je zřetelněji rozeznatelná podoba mužské postavy vzpínající se mezi kruhovými tvary připomínajícími vesmírná tělesa. U mozaiky v hale kruhových poslucháren je motiv postav méně zřejmý, můžeme se domnívat, že jde o dvě stylizovaná mužská těla v nebeském prostoru. Toto vyznění podporuje i samotný kruhový tvar mozaiky a zvolená barevnost. Sám autor v rozhovoru k mozaice poznamenal: „Víte, chtěl jsem, aby ti mladí, kteří budou mít co dělat pod zemí, měli ve škole nad sebou hodně veselého jasu a modři.“ Autorova slova se vztahují k hornické profilaci školy v době vzniku mozaiky (rozhovor je z roku 1976), ze současných studentů se k práci v podzemí dostane už jen málokterý.

Kolemjdoucí akademici mohou hledat ve tvarech dynamicky vířících kolem kruhového středu vlastní interpretace, pokud při průchodu halou zvednou oči ke stropu. Dobový text popisuje myšlenku díla jako „snahu vyjádřit odvěké lidské touhy poznávat svět, překonávat přírodu, prospět lidstvu – motivy ikarovské a prométheovské“, které v areálu vysoké školy v době vzniku díla představovaly symboliku odpovídající účelu prostoru. Prométheovský odkaz ve výtvarném díle se objevuje v areálu vysoké školy už podruhé – již v roce 1968 je zmiňován sochařem Vladislavem Gajdou, autorem reliéfu nad hlavním vstupem do univerzitní budovy.

Skutečnost, že sám Prométheus využíval při vyjednávání s autoritou olympského božstva ve prospěch lidí lsti, je druhou stranou této legendy, jejíž dnešní interpretace již leží v rukou současné akademické obce.

05-Sladky-2-Vzlet.jpg
Stropní mozaika Vzlet / Rozvoj lidského myšlení v hale kruhových poslucháren VŠB-TUO, fotografie Roman Polášek
Detail mozaiky Vzlet / Rozvoj lidského myšlení, fotografie Roman Polášek

Martin Sladký

(1920–2015)

Dílo: Vzlet / Rozvoj lidského myšlení

Akademický malíř Martin Sladký, oceněný v roce 1980 titulem zasloužilý umělec, se narodil v Hořicích v Podkrkonoší. Během války studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a po válce vstoupil na pražskou Akademii výtvarných umění, kde byl žákem profesorů Jakuba Obrovského a Karla Mináře. Po absolutoriu v roce 1950 se věnoval pro dobu 50. let typickým motivům zobrazování pracujících dělníků a prostředí továren, hutí a dolů. Mezi jeho první práce pro architekturu patří návrh kamenné mozaiky, se kterým zvítězil v soutěži na výzdobu nádražní haly v Karviné (1961–1962). Zde začíná řada jeho monumentálních realizací v architektuře vytvořených technikou mozaiky (kamenná mozaika pro Dům služeb na sídlišti v Praze-Pankráci v letech 1965–1967 nebo skleněná mozaika v areálu krajské nemocnice v Ostravě-Porubě z let 1967–1970). Mnohé další monumentální mozaiky autor vytvořil zejména během 70. let pro různé druhy veřejných staveb.  Do tohoto období lze zařadit i mozaiku Vzlet umístěnou na stropě haly kruhových poslucháren v areálu VŠB. Na konci sedmdesátých let pak autor získal významné zakázky na výtvarnou výzdobu pražského metra pro stanici Staroměstskou a Leninovu (dnes Dejvická).