Autor: Rudolf Svoboda (architektonická spolupráce: Zdeněk Strnadel)
Datace: 1973 soutěž a výběrové řízení, 1977 kolaudace, 1978 instalováno
Umístění: v exteriéru vedle cesty mezi rektorátní budovou a kruhovou budovou poslucháren v porubském areálu VŠB-TUO
Provedení: volná plastika z nerezové oceli, vysoká 460 cm, usazená na betonovém podstavci
NECHŤ JE VIDĚT I V NOCI!
Téměř futuristická postava hutníka a zároveň experimentátora se ze všech dostupných stran pohledově uplatňuje výraznými profily i materiálem zpracovaným do vysokého lesku. Hutníkovy ruce splývají s nástrojem a dotykem s fantaskním objektem, jehož hrot míří k obloze, se mění v sršatý paprsek.
Soutěže na druhé klíčové sochařské dílo v exteriéru VŠB se koncem roku 1973 zúčastnili kromě dvou regionálních sochařů (Václav Uruba, Václav Fidrich) dva mimoostravští umělci (uherskohradišťský František Heinz a pražský Rudolf Svoboda). Práce byla přidělena R. Svobodovi roku 1975. (V roce 1974 získal státní vyznamenání Za vynikající práci a to tehdy nepochybně hrálo roli také v přidělování významných společenských zakázek.) Po ústředním Gajdově reliéfu Prométheus / Rozmach vědy, techniky a civilizace se jednalo o druhé dílo, které na něj mělo ideově navazovat a vystihnout poslání prvního vysokého technického učení v Ostravě, což naznačovaly i původní alternativní názvy Nová doba nebo Nový věk. (Toto pojmenování zůstalo nakonec v r. 1981 Svobodově frýdeckomístecké plastice.) Oproti abstraktnímu Gajdovu dílu ve vstupu do rektorátu zvolil Svoboda kompozici s čitelnou postavou, „futuristicky“ rozpohybovanou, jejíž strojové ruce splývají s fantaskním technickým objektem.
V archivních materiálech čteme dokonce požadavek, aby se dílo „uplatnilo i za tmy“. Ať už šlo o původní autorovu myšlenku nebo následnou snahu vyhovět doporučení, materiálový efekt v podobě leštěného kovu podtrhl formu a nakonec dal plastice vyniknout i na méně exponovaném místě vedle kruhové posluchárny. Při konečném schvalování díla umělecká komise velmi ocenila „výchovnou myšlenku“, neboť „… poslání práce je vyjádřeno na úrovni současného trendu vědecko-technického rozvoje“ (1977). Zdá se, že v době už pokročilé normalizace komise tolerovala formu, vzdalující se popisnému a oslavnému ztvárnění postavy dělníka, která téměř stereotypně figurovala v pracovních námětech. Porubská socha zřejmě podnítila vznik několika podobně utvářených plastik s postavami, dotýkajícími se různým způsobem vesmíru a výdobytků vědy (např. Návrat z vesmíru z roku 1979, původně v Praze, dnes v Plzni, nebo již zmíněná Nová doba s letící figurou ve Frýdku-Místku.)
