Autor: Jindřich Wielgus
Datace: 1981
Umístění: v interiéru ve vstupních prostorách jednotlivých bloků studentských kolejí VŠB-TUO v Ostravě-Porubě)
Provedení: nízké reliéfy vyřezávané na dřevěných deskách
blok C – Mládí 98 x 90 cm a Lidová píseň 98 x 180 cm; mořené dřevo; značeno na levé desce v levém horním rohu ve vyrytém kruhu JW
blok D – Horníci/Práce, 152 x 295 cm; mořené dřevo; značeno v levém horním rohu ve vyrytém kruhu JW
blok E – Láska, 97 x 180 cm a Rodina 97 x 90 cm; dřevo bez moření; značeno 1) na pravé desce v levém horním rohu ve vyrytém kruhu JW, 2) na levé desce dole uprostřed vyryto vrapováním ve struktuře reliéfu JW
ZTRACENI V DLOUHÉM KORIDORU
Trojice nízkých reliéfů s figurální kompozicí zahrnuje fáze života odvíjejícího se od mládí, přes práci k harmonické rodině. V levé části dvojreliéfu Mládí a Lidová píseň je zobrazen akt dívky zasněně vzhlížející ke slunci, v pravé části sedí proti sobě v profilu dvojice jinocha-pištce a dívky zakusující se do jablka. Reliéf Horníci/Práce postihuje dvojici mužů pracujících v dole; levý horník polosedě nabírá lopatou uhlí, postava vpravo pololeže dobývá uhlí sbíječkou. Poslední dvojreliéf Rodina a Láska zůstal oproti předchozím deskám bez polychromie. Část vlevo zachycuje k sobě se přiklánějící dvojici mužského a ženského aktu, pravá deska sedící matku s dítětem.
Po nepříliš šťastných pokusech o nefigurativní tvorbu (patří k nim i Stéla z let 1966–1967 ve vstupním nádvoří kolejí VŠB, ve spolupráci s Janem Kudláčkem) se Wielgus vrací k poctivě modelované lidské postavě. K této vrstvě se řadí i dřevěné reliéfy, z nichž pět našlo místo rovněž ve vstupních vestibulech na sebe napojených kolejních budov VŠB. V osmdesátých letech autor vychází z dřívějších jistot, především ve vztahu k lidskému tělu. Postavy, zejména ženy na jeho dřevěných obrazech, jsou většinou modelovány v nízkém reliéfu (bas-reliéfu). Stínové efekty v ostře podřezávaných obrysových liniích však vyvolávají na příslušných místech iluzi vysokého reliéfu (haut-reliéfu) a hlubšího prostoru, než je ve hmotě řezby.
Takto jsou zpracovány i reliéfy v prostorách studentských kolejí. Všechny mají podobný celkový formát, jen v reliéfu Horníci/Práce jsou obě desky spojeny do jednoho obrazového celku. Jinak další dvojreliéfy s intimnějšími náměty, Mládí s Lidovou písní a Rodina s Láskou, jsou složeny ze dvou oddělených částí, sladěných ve formátu 2:1. Všechny tři celky jsou umístěny na bílém pozadí a sjednoceny v jednoduchých neprofilovaných rámech. Přestože od sebe vzdáleny propojovacími chodbami, navazují na sebe námětem, který patří do schémat socialistického realismu: šťastné a nadějné mládí, práce a rodina jsou chápány jako perspektiva socialistické společnosti. V období normalizace však autor vyžadovaný ideový směr nenaplnil formálním zpracováním. Pomíjí detailní popis, utváří tělo ve scelených oblinách a spojení postav – vyjma pracovního námětu – lyrizuje. V hudebním námětu se poetická stránka zesiluje ještě mořením s akcentem rudého slunce a jablka. Zdá se, že v pořadí poslednímu reliéfu se už z nějakého důvodu barevného zpracování nedostalo. Zasněná dívčí postava, matka s dítětem nebo motiv hudby se ve Wielgusově tvorbě opakují. Podobné reliéfní desky bychom našli např. v Galerii hlavního města Prahy, kde Matka s dítětem nebo Píseň o růži jsou genetickými předchůdci porubských prací. Stejně tak Zdravé životní prostředí (1986) v sousedním areálu Fakultní nemocnice opakuje v plné objemové formě spojení matky s děckem v kamenném sousoší.
