Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku

Autor: Eva a Bohumír Krystynovi

Datace: 1979–1980

Umístění: v exteriéru na vstupní fasádě někdejší ZŠ Lumírova, dnes Fakulta bezpečnostního inženýrství VŠB-TUO

Provedení: mozaika z glazované keramiky o rozměrech 220 x 600 cm

 

PŘÍRODA NA FBI

Jedním z univerzitních objektů mimo hlavní kampus VŠB-TUO v Porubě je budova původně základní školy na ulici Lumírova v Ostravě-Výškovicích, která se v roce 2002 stala sídlem Fakulty bezpečnostního inženýrství. Keramická mozaika vytvořená pro někdejší budovu základní školy se tak stala součástí univerzitní sbírky.

Mozaika vznikala v letech 1979–1980 a jejími autory jsou keramička Eva Krystynová (1922–1987) a malíř Bohumír Krystyn (1919–2010). Manželé Krystynovi spolu vytvořili pro architekturu na Ostravsku řadu keramických mozaik. Jejich návrhy s oblibou uplatňovaly naivizující stylizaci námětů ze světa lidí i zvířat, pracovaly s principem koláže motivů a často oslňovaly barevnými kombinacemi. Není divu, když Eva Krystynová pocházela z folklorem prosyceného moravsko-slovenského pomezí (narodila se ve Skalici), jehož lidové výtvarné vyjádření v ní celý život rezonovalo. O přesvědčivosti jejího talentu svědčí i fakt, že v letech 1950–1960 působila jako návrhářka výtvarné tvorby pro Dětský dům v Praze, kde poznala prostředí loutkového divadla. Největší procento monumentálních realizací manželů Krystynových z těchto důvodů nalezneme v interiérech i exteriérech objektů určených nejmenším – v mateřských a základních školách.

Je tomu tak i v případě výškovické mozaiky s názvem Učíme se od přírody, která zaujme na první pohled svou barevností i zahuštěním prvků rozprostřených na různě velkých obdélných dlaždicích. Přítomny jsou na ní děti, které si hrají a vzdělávají se, a to s pomocí předmětů zrcadlících jevy vyskytující se v přírodě (lodička a ryby v řece, papírová vlaštovka či letadýlko a ptáci či motýli, péče o květiny či jejich šlechtění a péče ptáků o mláďata i pestrost jejich druhů). Jako cíle tohoto snažení jsou na mozaice vyobrazeny výdobytky moderní doby, kterými člověk vlastně napodobuje přírodu (dopravní prostředky, balón, letadlo i družice), ale také vědecký základ veškerého poznání (dívka zapisující si své pozorování přírody). Směřování výjevů k vědecko-technickému pokroku nakonec není tolik vzdáleno snahám vysoké školy technického charakteru, která dnes objekt s tímto uměleckým dílem využívá.

14_01_M7-krystynovi-1.jpg

Eva Krystynová, rozená Zvědělíková

(1922–1987)

Díla: Učíme se od přírody
Ze života mladých
Mládí, život, příroda

Eva Krystynová se narodila ve slovenské Skalici. V letech 1942–1948 studovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u Karla Svolinského. Od roku 1950 pak působila jako návrhářka výtvarné tvorby pro Dětský dům v Praze. Na Ostravsko přišla s manželem roku 1960 a do roku 1968 působila jako výtvarnice Kulturního domu v Ostravě-Porubě. Později se stala výtvarnicí ve svobodném povolání. Ve svém díle vycházela z lidových tradic moravsko-slovenského pomezí a tvorby pro děti. Ve spolupráci s manželem Bohumírem vytvořila také řadu realizací pro architekturu. Své nezaměnitelné keramické (někdy reliéfně provedené) mozaiky společně uplatnili v budovách škol, ať už mateřských (např. Ostrava-Zábřeh, Ostrava-Lhotka, Havířov, Frýdek-Místek), základních (Ostrava-Výškovice, zvláštní škola Fulnek), středních (SŠ chemická v Ostravě-Zábřehu) či vysokých (VŠB), dále v restauračních zařízeních (Ostrava – Mariánské Hory, Opava), obchodních střediscích (Klimkovice), v rehabilitačním ústavu v Hrabyni aj.

Bohumír Krystyn

(1919–2010)

Díla: Učíme se od přírody
Ze života mladých
Mládí, život, příroda

Krystynova studia na Škole uměleckých řemesel v Brně byla roku 1944 přerušena totálním nasazením v pražské továrně. V Praze pak roku 1945 nastoupil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde v ateliéru monumentální malby Emila Filly absolvoval roku 1950. V 50. letech malířsky zachytil výstavbu Nové huti Klementa Gottwalda a portrétoval její první zaměstnance. Ryze realistickou malbu postupem času zbavoval detailů a dodával jí impresionistický nádech. Jeho krajiny i kytice zaujmou pestrou, až nadsazenou barevností. Vedle malířství se věnoval také keramice. Kromě řady realizací vytvořených s manželkou Evou spolupracoval také s keramikem Luborem Těhníkem (mozaika Rodina pro kulturní středisko Pozemních staveb v Moravské Ostravě, 1961; dělící stěna pro hotelový dům Nové huti v Ostravě-Zábřehu, 1965). Se sklářem Benjaminem Hejlkem navrhl dekorativní skleněné stěny pro ředitelství Výstavby Ostravsko-karvinských dolů (1965). Sám je autorem dekorativních mříží v hotelovém domě Vítkovických železáren v Ostravě-Zábřehu (1970 a 1971) či vitráže pro dům Petr Bezruč v Lázních Jeseník. Byl členem ostravské i pražské pobočky Svazu československých výtvarných umělců. Podnikl řadu zahraničních studijních cest.