Eva a Bohumír Krystynovi: Ze života mladých - Univerzitní muzeum VŠB-TUO

Datace: 1979–1980

Umístění: původně v baru vysokoškolských kolejí v Ostravě-Porubě, dnes v salonku menzy VŠB-TUO

Provedení: pět kruhových reliéfů z glazované keramiky, každý o průměru 60 cm

VOLNÝ ČAS MLÁDÍ V SALONKU MENZY

Manželé Krystynovi svým osobitým stylem plným barev a naivní stylizace vyzdobili několik budov projektovaných pro Vysokou školu báňskou. Ačkoli byla jejich díla s největší oblibou uplatňována v mateřských a základních školách, své místo našla i tam, kde dostával přednost před prací a vážnými tématy odpočinek – v tzv. vládní vile Vítkovických železáren, rekreačním středisku ROH, v restauracích a cukrárnách. Jejich keramická mozaika Učíme se od přírody (dnes na Fakultě bezpečnostního inženýrství v Ostravě-Výškovicích) vznikla původně pro základní školu, ale stala se součástí univerzitní sbírky po adaptaci budovy pro univerzitní fakultu. A rovněž přímo v kampusu Vysoké školy báňské našli Krystynovi uplatnění v podobně orientovaných objektech.

Jako první byly vytvořeny keramické reliéfy Ze života mladých, určené pro bar na univerzitních kolejích v Ostravě-Porubě v letech 1979–1980, ačkoli pro nepřipravenost stavby byly instalovány teprve roku 1982. Původně viselo pět kruhových reliéfů vedle sebe na zdi za barovým pultem, kam univerzitní mládež ve volných chvilkách chodila za zábavou. Jednoduché figurky připomínající loutky proto zrcadlily právě volnočasové aktivity dospívajících – pěší výlety do přírody, vyjížďky na kole, setkávání nad literaturou, diskotéku i randění a posedávání v parku. Když byly reliéfy z dosud nezjištěných příčin (asi již koncem 80. let) přeneseny do malého salonku v budově menzy, do nějž se mládež dostane už jen zřídka, svou původní vazbu na studentské prostředí vlastně ztratily.

Bohumír Krystyn

(1919–2010)

Díla: Učíme se od přírody
Ze života mladých
Mládí, život, příroda

Krystynova studia na Škole uměleckých řemesel v Brně byla roku 1944 přerušena totálním nasazením v pražské továrně. V Praze pak roku 1945 nastoupil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde v ateliéru monumentální malby Emila Filly absolvoval roku 1950. V 50. letech malířsky zachytil výstavbu Nové huti Klementa Gottwalda a portrétoval její první zaměstnance. Ryze realistickou malbu postupem času zbavoval detailů a dodával jí impresionistický nádech. Jeho krajiny i kytice zaujmou pestrou, až nadsazenou barevností. Vedle malířství se věnoval také keramice. Kromě řady realizací vytvořených s manželkou Evou spolupracoval také s keramikem Luborem Těhníkem (mozaika Rodina pro kulturní středisko Pozemních staveb v Moravské Ostravě, 1961; dělící stěna pro hotelový dům Nové huti v Ostravě-Zábřehu, 1965). Se sklářem Benjaminem Hejlkem navrhl dekorativní skleněné stěny pro ředitelství Výstavby Ostravsko-karvinských dolů (1965). Sám je autorem dekorativních mříží v hotelovém domě Vítkovických železáren v Ostravě-Zábřehu (1970 a 1971) či vitráže pro dům Petr Bezruč v Lázních Jeseník. Byl členem ostravské i pražské pobočky Svazu československých výtvarných umělců. Podnikl řadu zahraničních studijních cest.

Eva Krystynová, rozená Zvědělíková

(1922–1987)

Díla: Učíme se od přírody
Ze života mladých
Mládí, život, příroda

Eva Krystynová se narodila ve slovenské Skalici. V letech 1942–1948 studovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u Karla Svolinského. Od roku 1950 pak působila jako návrhářka výtvarné tvorby pro Dětský dům v Praze. Na Ostravsko přišla s manželem roku 1960 a do roku 1968 působila jako výtvarnice Kulturního domu v Ostravě-Porubě. Později se stala výtvarnicí ve svobodném povolání. Ve svém díle vycházela z lidových tradic moravsko-slovenského pomezí a tvorby pro děti. Ve spolupráci s manželem Bohumírem vytvořila také řadu realizací pro architekturu. Své nezaměnitelné keramické (někdy reliéfně provedené) mozaiky společně uplatnili v budovách škol, ať už mateřských (např. Ostrava-Zábřeh, Ostrava-Lhotka, Havířov, Frýdek-Místek), základních (Ostrava-Výškovice, zvláštní škola Fulnek), středních (SŠ chemická v Ostravě-Zábřehu) či vysokých (VŠB), dále v restauračních zařízeních (Ostrava – Mariánské Hory, Opava), obchodních střediscích (Klimkovice), v rehabilitačním ústavu v Hrabyni aj.