Název: Prométheus/Rozmach vědy, techniky a civilizace
Autor: Vladislav Gajda (architektonická spolupráce Zdeněk Strnadel)
Datace: 1968–1973; 1974 převzetí díla, interiérová část znovu odhalena v roce 2019
Umístění: průčelí budovy a galerie vstupní haly rektorátu VŠB-TU Ostrava
Provedení: exteriérový a interiérový reliéf, měděný plech, 400 X 1500 cm, vnitřní část vysoká 250 cm
VIZE VLADISLAVA GAJDY O VELKOLEPÉM ZTVÁRNĚNÍ PODZEMNÍHO BOHATSTVÍ
Na konci šedesátých let minulého století pracoval ostravský sochař Vladislav Gajda (1925–2010) na řadě monumentálních reliéfů i volných sochařských objektů. O jeho postavení ve zdejší výtvarné obci, vycházejícím z jeho dosavadních realizací, svědčí i skutečnost, že byl v roce 1968 za kraj nominován do celostátní soutěže na výtvarné dílo pro tzv. první stavbu VŠB v Ostravě-Porubě. Šlo o monumentální umělecké ztvárnění vstupní části objektu rektorátu a fakult nově budovaného vysokoškolského areálu. Úkol byl považován za natolik významný, že byl i v době nejsilnějšího uplatnění vlivu architektů na výběr autorů výtvarných děl pro architekturu řešen formou soutěže, navíc s celostátní účastí. Kromě Gajdy ji svými návrhy obeslali vyzvaní sochaři Rudolf Svoboda a Zdeněk Palcr a malíři Čestmír Kafka a Eduard Ovčáček. Návrhy Ovčáčka a Svobody byly pro nevhodnost vyloučeny již v prvním kole, připomínkované návrhy Kafky, Palcra a Gajdy postoupily do užšího výběru. Toho se však nakonec zúčastnili pouze poslední dva jmenovaní.
Přes společenský význam zakázky a autoritu celostátní soutěže byla však celá akce devalvována hned několika potížemi. Tou počáteční se stala neúčast některých členů poroty hned v prvním kole soutěže. To se opakovalo (ačkoli v menší míře) i v užší soutěži, kde paradoxně chyběl přímo hlavní architekt objektu Zdeněk Strnadel. Při rozhodování porota zprvu označila za vítězný návrh Vladislava Gajdy, načež ale ještě před podpisem protokolů zjistila své závažné pochybení – přehlédla alternativní návrh Zdeňka Palcra příznačně označený písmenem A. Ten se jednoznačně jevil ze všech předložených návrhů jako nejlepší, a proto komise své rozhodnutí změnila a za vítěze označila jeho. Přitom však poznamenala, že v případě finanční úspory by mohl investor uvažovat také o realizaci Gajdova návrhu reliéfu pro interiér budovy. Ačkoli návrhy obou zúčastněných sochařů byly porotou hodnoceny velmi kladně, takže zdárný výsledek slibovaly oba dva, soutěž byla nakonec znehodnocena následnou iniciativou (v užší soutěži nepřítomného) hlavního architekta Strnadla. Ten s Palcrovým návrhem nesouhlasil a prosadil si (vzhledem k tehdejší prvořadé roli architekta při výběru uměleckých děl nikoli překvapivě) svou vlastní vizi – realizaci návrhu Vladislava Gajdy. Investor – Technická správa pro výstavbu Ministerstva školství – tedy pod vlivem projektanta objednal realizaci u Gajdy a Palcr se svého vítězství musel písemným prohlášením vzdát. Přes všechnu úctu ke Gajdovu kvalitnímu návrhu je nutno poznamenat, že tím Ostrava přišla o jednu z možností jak obohatit veřejný prostor uměleckým dílem předního mimoregionálního autora.
Uvedené potíže se řešily ještě během roku 1970 a Gajda začal své upravené návrhy předkládat umělecké komisi až v roce 1971. Během následujících tří let pak vznikla dvě, respektive tři díla, která v promyšleném konceptu a vzájemné návaznosti dotvořila vstupní prostor moderní rektorátní budovy. Jde o měděný reliéf Prométheus, který se skládá vlastně ze dvou částí – větší v exteriéru a menší v interiéru objektu (dílo se jeví jako oboustranný reliéf) a pískovcový reliéf Uhlí a železo na stěně vestibulu naproti vstupu do budovy, který podle slov komise doplnil autor do koncepce až dodatečně, třebaže je zřejmé, že s ním počítal už v prvních náčrtech z roku 1968.
Reliéf Prométheus je ztvárněn jako drúzovitě členěná křídla. Navozuje hlubší souvislosti a významy – myšlenku titánské síly, stvoření, chytrosti, odvahy i síly vzdorovat. Mýtický Prométheus pocházel z rodu Titánů, některé báje mu přičítají stvoření člověka ve fyzické podobě bohů. V boji Titánů s Olympany se přidal na stranu Dia a pomáhal při zrodu Pallas Athény z Diovy hlavy, za což jej bohyně vyučila různým uměním, jimiž pak Prométheus obdařil lidstvo. Za zpupný čin krádeže božského ohně pro lidi byl však ztrestán, přikován na kavkazskou skálu a orel mu kloval stále dorůstající játra… Nakonec byl bájný hrdina přece jen vysvobozen a stal rádcem bohů. Dramatický příběh ze sfér antické mytologie se propojuje s myšlenkou moci přírody a umu člověka, který dobývá z hlubin země energii. Reliéf paralelně evokuje geologickou strukturu Ostravska. Na přelomu 60. a 70. let 20. století však nebylo možno prvotně projektovat dílo do mytologické roviny, proto se objevil poněkud explicitní variantní název Rozmach vědy, techniky a civilizace. Takto se posílila konkrétnost myšlenky dobývání uhlí, zisk energie pro blaho člověka.
Je pozoruhodné, že Gajdovo dílo navazuje tematicky i svým horizontálním řešením na starší reliéfy, v architektonickém i historickém kontextu stejně významné a podobně dimenzované – jde o Zrození uhlí (1940) od Gajdova učitele Jana Laudy (1898–1959) na původní budově ředitelství Severní dráhy v Moravské Ostravě a Kosmický věk / Využití atomové síly (1959–1963) od olomouckého Vladimíra Navrátila (1907–1978). Formální stránka díla však zcela odpovídá konstruktivním tendencím českého sochařství 60. let 20. století. Sochař využil možnosti barevného i plastického kontrastu reliéfně zpracovaného kovu, výrazově neutrálního betonového pásu nad vstupem v hlavním průčelí, v němž je reliéf ukotven, a tyrkysově probarvené fasády budovy rektorátu rytmizované okenními pásy. Samotný objekt částečně zasahuje do parteru, jenž se průhledem otevírá do vestibulu. Dnes se jeví na průčelí rektorátní budovy jako dobře provedené sochařské dílo v architektuře.
Druhou částí díla, které Gajda důmyslně projektoval do daného vstupního prostoru nové vysoké školy, je reliéf, jenž měl působit jako prostupování venkovního měděného reliéfu do prostoru haly, respektive galerie nad schodištěm. Ačkoli celou realizaci provázely potíže se zvýšením cen za zhotovení v ušlechtilém materiálu, byla koncem roku 1973 (zhruba rok po osazení vnější části reliéfu) skutečně dokončena rovněž interiérová část díla.
Dle návrhů i dobové fotodokumentace reliéf v interiéru kopíroval tvary reliéfu venkovního. Materiálem díla v interiéru se stal rovněž měděný plech, avšak realizovalo jej (na rozdíl od venkovního reliéfu, zhotoveného v brněnských dílnách Ústředí uměleckých řemesel) ostravské dřevozpracující družstvo Dyhor. Výrobce údajně autora upozorňoval na to, že dílo by mělo být provedeno z plechu silného minimálně 2 mm. Technická správa pro výstavbu při Ministerstvu školství však již nebyla ochotna dále zvyšovat již tak rostoucí náklady, a proto byl reliéf zhotoven z plechu o tloušťce 1 mm. To ve výsledku způsobilo na větších plochách zvlnění, a tím i optické závady v podobě kruhových disků. Někdy počátkem nového tisíciletí byl vnitřní reliéf překryt sádrokartonovou stěnou, která sloužila jako výstavní plocha pro krátkodobé výstavy. Na vnitřní část reliéfu se tak postupně zapomnělo. Jeho existenci doloženou archivním výzkumem však v červnu 2016 potvrdila kamerová sonda. Znovuobnovení jedinečné výtvarně-architektonické koncepce objektu vedení univerzity podpořilo a v listopadu 2019 byl vnitřní reliéf po rekonstrukci celého prostoru obnoven včetně původního osvětlení prostoru střešními světlíky.
Souvislost vnějšího reliéfu, jeho interiérové části i pojednání čelní stěny v interiéru od samého začátku práce dokládají návrhy s originálními skicami v autorově osobním archivu. Drobné kresby představují myšlenkové varianty prolnutí exteriéru s interiérem. I fotografie precizně provedeného modelu zobrazují všechny tři části díla současně a dávají nám přesnou představu o jejich zamýšlených souvislostech a propojení v rámci architektonického ztvárnění vstupní části budovy.
Téma i silueta Prométhea se přímo odrážejí na pískovcovém reliéfu Uhlí a železo na čelní stěně v přízemí vestibulu (podrobněji viz samostatný text Uhlí a železo). Ve dvou větách na okraji jedné ze skic autor ve zkratce vyjádřil obsah obou částí svého díla: „Pánev symbolizuje jednotu všech přírodních sil. Oheň, nositel energie a života, přináší Prométheus.“
