Autor: Vladislav Gajda
Datace: 1968–1972
Umístění: interiér hlavního vestibulu budovy rektorátu VŠB-TUO
Provedení: pískovcový reliéf o rozměrech 240 x 1400 cm
GEOLOGICKÝ ŘEZ ČESKOSLOVENSKÉ ČÁSTI HORNOSLEZSKÉ PÁNVE V UMĚLECKÉM POJETÍ
Pískovcový reliéf Uhlí a železo / Zrod uhlí je součástí monumentální instalace celkem tří Gajdových výtvarných děl, která doplňují architekturu hlavního vstupu do budovy rektorátu VŠB-TUO (podrobněji viz Prométheus/Rozmach vědy, techniky a civilizace). Rozměrný pískovcový reliéf myšlenkově navazuje na bronzová prométheovská křídla nad vstupem do budovy. Konkrétněji se však dotýká „zrození uhlí“, které na přelomu 30. a 40. let 20. století poeticky ztvárnil pro tehdejší budovu ředitelství Severní dráhy Gajdův učitel Jan Lauda.
V 60. i 70. letech zpracoval Vladislav Gajda pro veřejný prostor řadu sochařských projektů, které těžily z přirozených fyzikálních i optických vlastností materiálu. Sám upřednostňoval práci v kameni metodou taille-directe, tj. přímého dotyku s materiálem – kámen, nejtvrdší žulu a diorit nevyjímaje, mu byl nejbližším materiálem. Struktura kvádru často souzněla se zamýšleným tvarem, průnikem do jeho jádra a způsobem povrchového zpracování. Na rozměrných realizacích používal často metodu opracování pískovce do reliéfu tryskáním. Do této kategorie patří i Uhlí a železo. Z hladkého pozadí pískovcových desek vystupuje stylizovaný obraz zemského jádra, v němž vře magma; tuto část lze vnímat jako aluzi na proces těžby a zpracování rudy. Disk se protíná s diagonálou podzemí, v němž se z pravegetace tvořily uhelné vrstvy. V obou útvarech kontrastují stylizované hladké plochy s těkajícími, nervně rozrušenými až hrubě zvrásněnými strukturami. Tvarosloví reliéfní stěny je vedeno myšlenkou stálosti a proměny, jimiž prochází milióny let ve věku Země i „krátká“ staletí lidské činorodosti.
Gajda si pro detail reliéfu vytvořil množství studijních kreseb od realistických ilustrací prehistorických rostlin a živočichů až po jejich imaginární prolnutí v abstraktním víru zobrazujícím „horotvorné procesy“. Ke kresbám se zachoval i třístránkový rukopis, ve kterém sochař podrobně popisuje zobrazované děje, a to na překvapivě vysoké odborné úrovni. Ve dvou větách na okraji jednoho z papírů autor ve zkratce vyjádřil obsah obou částí svého díla: „Pánev symbolizuje jednotu všech přírodních sil. Oheň, nositel energie a života, přináší Prométheus.“ Autor zamýšlel v reliéfu znázornit „geologický řez československé části Hornoslezské pánve“ v uměleckém pojetí. „Generalizovány byly mocnosti vrstev a tektonické prvky, a to proto, aby celý profil byl čitelný na tak velké ploše. Profil tedy zachycuje jeden z nejlépe známých hlubinných geologických řezů měřených dlouholetou intenzivní hornickou činností a rozsáhlým geologickým průzkumem minulých let. Přesto nechci na tomto reliéfu ukázat jen realisticky (až naturalisticky zachycený) zobrazený geologický řez, zachycující na západě podložní vrstvy neproduktivního karbonu, pole uhlonosné ostravské a karvinské souvrství svrchního karbonu s mladotřetihorním překryvem. Jde o to, zachytit na tomto příkladu jednu z etap vývoje planetární kůry v určitém prostoru, času a jejich dialektické souvislosti.“
Je zřejmé, že před vytvořením definitivního návrhu a jeho převedením do kamene se sochař pečlivě seznámil nejen s geologickými procesy, ale i s prvky organického života. Tyto prvky zobrazuje v různých měřítcích. Zkameněliny můžeme vidět ve skutečné velikosti, zatímco „mikroskopické zbytky rostlinných pletiv, pylů a spór tvořících uhelnou hmotu jsou mnohonásobně zvětšeny“. Ve zkratce reliéf zachycuje vývoj zemské kůry a s ním i vznik zdrojů nerostných surovin využívaných v průmyslu. Jak už bylo zmíněno, monumentální pískovcové reliéfní stěny Vladislav Gajda s oblibou opracovával tryskáním, které prováděl sám v ateliéru v bývalém zámeckém parku v Ostravě-Třebovicích. Do této skupiny Gajdových prací patří i Uhlí a železo. Všechny výše popsané motivy zkamenělých rostlin a živočichů vytvořil v pískovcových deskách právě tímto způsobem.
