Nápad na moje mimoevropské dobrodružství vznikl již v květnu minulého roku, kdy jsem byla na Erasmus pobytu ve španělské Barceloně. Zjistila jsem, že si pobyt neužívám zdaleka tolik jak bych měla, škola nebyla nejlepší, vyskytlo se mnoho problémů a já byla ve výsledku spíše nešťastná, že jsem vůbec někam jezdila. O velikonočních prázdninách a ke konci semestru jsem dvakrát vycestovala do Maroka abych přišla na jiné myšlenky a při mém cestování jsem si stále více pokládala otázky co dělám špatně, že můj pobyt neprobíhá tak, jak jsem o něm vždy slýchávala od zkušenějších spolužáků. Jednoho dne, kdy jsem trávila odpoledne na jednom z místních marockých tržišť jsem si uvědomila, že možná nebude problém ve mně, ale v tom, jaké místo jsem si k pobytu vybrala. Začala jsem zvažovat, že by možná nebylo od věci vyzkoušet si také mimoevropský zážitek, tak jsem neváhala a hned po příjezdu se začala o tyto výjezdy zajímat a následně jsem se také o účast na jednom z těchto mimoevropských pobytů ucházela.
Moje možnosti byly velké, mohla jsem si vybrat studium jak v Americe také na blízkém východu nebo v Asii. Mé rozhodnutí nakonec padlo na Thajsko, a to ať už z důvodu mnoha kladných recenzí na tuto zemi, nízké náklady na život tak také, že život v zemi není opředen zas tak mnoha striktními pravidly, jak tomu v ostatních asijských zemích často bývá.
Administrativa před výjezdem byla lehce podobná té, co jsem musela vyřídit před výjezdem na můj Erasmus s rozdílem v zařizování víz, které bylo lehce komplikované získat, také jsem kladla důraz na prevenci a zainvestovala do mnoha očkování která mi potenciálně mohou ulehčit pobyt. Ostatní věci jako je letenka, zdravotní pojištění, ubytování a mnoho dalšího už nebylo zas tak těžké obstarat.
Můj samotný den D začal na letišti ve Vídni, kde jsem se rozloučila s rodiči a vydala se vstříc dobrodružství. Po sedmi zdlouhavých hodinách jsem přistála v Dillí a po krátké pauze mě čekal let do mého budoucího domova, velkého moderního Bangkoku. Přílet do mé destinace s sebou samozřejmě nesl také plno komplikací, kde sehnat internetové spojení, která směnárna má nejvýhodnější kurz, jak se dostanu na adresu mého ubytování… Nakonec vše nějak dopadlo a já v pořádku dorazila do cíle. Ubytována jsem byla na samostatném pokoji v krásné residenci s bazénem a posilovnou, asi 25 minut pěšky do mé nové školy. V mých dvou volných dnech před začátkem výuky jsem se snažila prozkoumat okolí mé residence, a hlavně se podívat do kampusu mé nové školy. Kampus byl rozlehlý, nechybělo mu velké fotbalové hřiště, park s velkou vodní plochou, mnoho budov, jídelny, útulné kavárny, prostě vše, co ke studentskému životu potřebujete.
První den školy jsem se osobně setkala na půdě oddělení chemického inženýrství s mým poradcem, se kterým jsme doladili detaily mého studia a já už se nemohla dočkat, než začne výuka. V prvních hodinách jsem se snažila seznámit se s mými novými thajskými spolužáky, byli na mě moc milí a snažili se mi co nejvíce pomoci, také profesoři na mě upírali zvědavé pohledy a snažili se zjistit o mě víc, protože často na tomto oddělení mezinárodní studenty nevidí. Celková výuka byla chvílemi náročná, mnoho studijních materiálů bylo jen v thajštině a někdy také profesoři s žáky nemluvili jen anglicky jak by měli. Součástí mé výuky byla také praktická výuka v laboratořích, kde jsem si vyzkoušela mnoho zajímavých pokusů a taky se naučila spolupráci s místními studenty, kteří velkou znalostí anglického jazyka neoplývají, proto tuto zkušenost považuji za jednu z nejvíce přínosnou jak pro mě, tak i pro tyto studenty. Školský systém je v Thajsku lehce odlišný od toho, který znám z domovské univerzity. Vesměs v každém předmětu je alespoň jeden skupinový projekt, ústní zkoušky tady vůbec neznají a součástí školních povinností je také dodržování dress code který zakazuje nosit otevřenou obuv, odhalená ramena, krátké sukně a kalhoty. Od studentů v nižších ročnících anebo při důležitých událostech a zkouškách je po vyžadováno nošení školní uniformy která se skládá z bílé košile a v případě holky černá sukně a pro kluka černé kalhoty, v laboratořích se potom nosí speciální vestička, která má sloužit místo laboratorního pláště. Vestičky mají různé barvy podle příslušného oddělení, do kterého student spadá. V kampusu můžete potkat studenty v mnoha barvách těchto vestiček, pro thajské studenty je nošení této vestičky zvané “shopshirt” velikou hrdostí a rádi tím dávají najevo že jsou studenty technických oborů.
Co se týče volného času, toho tady bylo doopravdy požehnáno. Využila jsem jej jak pro klasické turistické aktivity v rámci Bangkoku, tak také pro objevovaní dalších koutů této krásné země. O prvních větších prázdninách jsem se vydala na svou dobrodružnou cestu vlakem na jih země, kde jsem navštívila jeden z národních parků, prolezla jeskyni, spala na plovoucí chatrči a také navštívila jedno z nejznámějších thajských letovisek Phuket a také Krabi. K této cestě se také váže jedna, teď už vtipná historka, kdy jsem byla zapomenuta na benzínové pumpě při přestávce dálkového autobusu, jehož řidič si při odjezdu z pumpy nezkontroloval, jestli mu někdo nechybí :D No, co Vám budu povídat, příjemný zážitek to nebyl, naštěstí jsem u sebe měla mobil a s pomocí něj celou situaci po chvíli vyřešila. Další z cest mě zavedla na ostrov Koh Samui kde jsem strávila krásnou dovolenou a nabrala síly na další školní dny.
Co se týče jazykové bariéry, ta byla značně veliká. Thajci moc anglicky neumí, a to hlavně v mimo turistických oblastech kde se nacházela I má škola. Naštěstí překladač ve většině případů pomohl ale samozřejmě tady bylo i mnoho situací, které skončily neúspěšně, protože nebylo, jak se dorozumět. Alespoň pár z některých mých spolužáků anglicky umělo, většina z nich se ale styděla a raději semnou moc nekomunikovala anebo se dorozumívala jen mimicky. Co se mě týče, snažila jsem se alespoň trošku porozumět jejich jazyku a naučit se základy, v tom mi pomohl předmět, který jsem navštěvovala v rámci mého studia, jednalo se o základy thajštiny pro mezinárodní studenty. Naučili jsme se lehké základy jazyku a také nám byly vysvětleny některé kulturní poznatky související s budhismem který má na každodenní život v zemi veliký vliv.
Osobně si myslím, že po tomto pobytu už nikdy nebudu schopna mluvit plynule česky aniž bych se nezasekla a nechtěla začít mluvit anglicky :D Po Erasmus pobytu v Barceloně už jsem nějakou úroveň angličtiny ovládala, troufám si ale říct, že teď jsem na tom ještě lépe a také cítím veliký posun v odborné angličtině, kterou jsem si prohloubila hlavně díky prezentování o odborných tématech a komunikací s mými kolegy v laboratořích.
Thajsko, i když se zdá jako země plná respektujících otevřeně smýšlejících lidí dokáže být také velice a šokující a zrádná v mnoha aspektech. Kulturních rozdílů jsem v rámci mého pobytu zpozorovala opravdu mnoho, některé pozitivní, a to například že se zde skoro vůbec nekrade a lidé si zde opravdu věří, tak také mnoho negativních, například že při přecházení silnice Vás nikdo nepustí a auto je něco víc než jen chodec. Thajská kultura je také hodně o respektu, pro Thajce existuje několik úrovní pozdravů, při nichž si někdy až klekají na zem, aby projevili úctu.
Kdybych měla svůj pobyt celkově shrnout, určitě mi toho mnoho dal, vyzkoušela jsem si na vlastní kůži zase trošku jiný školský systém, naučila jsem se větší samostatnosti a schopnosti řešit problémy bez pomoci ostatních a s chladnou hlavou.
Nejtěžší na mém pobytu byla asi samota, mnoho volného času, skoro žádní přátelé. Bohužel jsem neměla největší štěstí a jako jediná z výměnných studentů jsem přijela sama za svojí zemi. Možná jsem ze začátku tento fakt brala jako nějakou nevýhodu, ve výsledku se z toho pro mě stal benefit a doopravdy jsem si dokázala že mé štěstí nemůžou ovlivnit lidi kolem mě ale jen já sama.
Doufám, že tento článek najde všechny ty, kteří si nevěří, bojí se odhodlat se, obětovat něco a nechat si změnit život tímto krásným zážitkem. Někdo by mohl namítat proč zmiňuji krásným, když na začátku článku uvádím negativní předchozí zkušenost s Erasmem... Podle mě není nikde určeno, že studijní pobyt musí být zaručeně nejlepší hned napoprvé, já bohužel mezi tyto šťastlivce nepatřila, ale myslím že ve výsledku mohu být ráda, že se mi výjezd nepovedl hned na poprvé a díky tomu jsem mohla prožít to co jsem prožila, nasbírat cenné zkušenosti a posunout se zase o něco blíže tomu být vzdělaným a respektujícím jedincem. Dovolte mi zakončit tento článek pravdivým citátem: „Jestli najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nevede.“ — Arthur C. Clarke
Text a foto: Adéla Dobiášová, FMT