„Technické vzdělávání dnes není jen jedním z mnoha oborů, které potřebujeme rozvíjet. Je jedním z předpokladů, abychom jako země dokázali zvládnout technologické změny, posilovat konkurenceschopnost průmyslu a reagovat na výzvy, které před námi stojí. Na VŠB – Technické univerzitě Ostrava to vidíme každý den, od energetiky a materiálového výzkumu přes umělou inteligenci až po kvantové technologie. Provozujeme zde například první kvantový počítač v České republice a máme pracoviště, která propojují špičkový výzkum se skutečnými potřebami,“ říká rektor VŠB – Technické univerzity Ostrava Igor Ivan
„Naše univerzita má mimořádnou odpovědnost vůči regionu. Moravskoslezský kraj potřebuje vzdělané a kvalifikované lidi, kteří zde budou chtít žít, pracovat a zakládat své rodiny. Kvalitní vysoké školství je proto nejen investicí do konkurenceschopnosti Česka, ale také jedním z nástrojů, jak dát mladým lidem důvod zůstat v regionu nebo se do něj po studiu vracet. Pokud chceme, aby zde vznikaly nové firmy, technologie a pracovní příležitosti, musíme mít také dostatek mladých lidí, kteří je budou vytvářet. A k tomu potřebujeme univerzity, které mají kapacitu je kvalitně vzdělávat. Pokud chceme, aby vysoké školy přijímaly více mladých lidí a současně udržely kvalitu vzdělávání i výzkumu, musí tomu odpovídat také jejich financování. Nemůžeme po univerzitách chtít, aby vzdělávaly více studentů, investovaly do špičkové infrastruktury a získávaly kvalitní akademiky, a současně jim reálně snižovat prostředky. Dlouhodobě předvídatelné financování je základní podmínkou toho, abychom mohli plánovat rozvoj univerzity a plnit úkoly, které od nás stát i společnost očekávají,“ uzavírá profesor Igor Ivan.
Prohlášení Předsednictva České konference rektorů: Rozpočet vysokých škol rozhodne o tom, kolik mladých lidí bude moci studovat
V příštích letech bude o vysokoškolské studium usilovat výrazně více mladých lidí než dosud. Pokud ale stát nezajistí vysokým školám odpovídající prostředky, univerzity nebudou schopny počet studujících dále zvyšovat. Naopak budou nuceny na některých studijních programech počty přijímaných výrazně omezovat. Důsledky však nepocítí jen univerzity. Pocítí je především rodiny po celé České republice. Na vybraný studijní program se totiž nemusí dostat mladý člověk, který pro studium má schopnosti a splňuje jeho nároky – jednoduše proto, že pro něj nebude místo.
MŠMT si tuto situaci uvědomuje a při přípravě rozpočtu usilovalo o výraznější posílení financování vysokých škol. Potřebné posílení financování se však do návrhu státního rozpočtu na rok 2027 nakonec nepromítlo. Jeho současná podoba je proto pro vysoké školy varovná. Nepřináší prostředky odpovídající rostoucímu počtu studentů ani úkolům, které od vysokých škol stát a společnost očekávají.
O potřebě řešit dlouhodobé podfinancování vysokého školství se hovoří už řadu let. Vysoké školy opakovaně slyší, že jejich význam pro budoucnost České republiky je zásadní a že investice do vzdělávání, vědy a výzkumu patří mezi priority státu. Tato opakovaně deklarovaná očekávání se však ani po letech do financování vysokých škol nepromítla v potřebné míře.
Nejde přitom pouze o pohled samotných vysokých škol. Naše zaostávání ve financování i v podílu mladých lidí s vysokoškolským vzděláním jednoznačně potvrzují mezinárodní srovnání. Přiložená infografika ukazuje, že Česká republika investuje do terciárního vzdělávání méně než řada evropských zemí a že za evropským průměrem zaostává také v podílu mladých lidí s vysokoškolským vzděláním. Tento rozdíl se navíc v posledních letech nedaří zmenšovat.
To je pro Českou republiku varovný signál. V době, kdy ekonomika stále více potřebuje kvalifikované lidi, nemůžeme rezignovat na rozšiřování přístupu ke kvalitnímu vysokoškolskému vzdělávání. Demograficky silná generace, která nyní přichází na vysoké školy, představuje mimořádnou příležitost tento nepříznivý trend změnit. Bez odpovídajícího financování ale hrozí, že tuto příležitost promarníme.
Pokud vysoké školy nebudou mít kapacitu tyto mladé lidi přijmout, část maturantů, kteří by jinak pokračovali ve studiu, bude nucena místo toho vstoupit na trh práce. Ne všichni přitom snadno najdou uplatnění a část z nich může rozšířit řady mladých uchazečů o zaměstnání. Stát by tak sice krátkodobě ušetřil na jejich vzdělávání, ve výsledku by se však připravoval o budoucí vysoce kvalifikované pracovníky a mohl zároveň nést vyšší náklady spojené s obtížnějším uplatněním části těchto mladých lidí.
Celou situaci může dále zhoršit očekávaný růst mezd ve veřejné sféře. Pokud se odpovídající prostředky nepromítnou také do rozpočtů vysokých škol, rozdíl mezi možnostmi univerzit a ostatních částí veřejného sektoru se ještě prohloubí. Vysoké školy budou stále obtížněji schopny získávat a udržet kvalitní akademické i neakademické pracovníky. A bez nich nelze dlouhodobě udržet kvalitu výuky ani rozšiřovat kapacity studia pro rostoucí počet uchazečů. Nedostatek prostředků se tak nakonec nemusí projevit jen uvnitř univerzit. Takový vývoj si Česká republika nemůže dovolit.
Vysoké školy přitom nechtějí pouze žádat o více prostředků. Jsou připraveny nést svůj díl odpovědnosti – pokračovat v reformách, zvyšovat efektivitu, hledat úspory a pružněji reagovat na potřeby společnosti a měnícího se trhu práce. Nelze však předstírat, že reformy mohou nahradit prostředky, které ve vysokoškolském systému dlouhodobě chybějí. Bez stabilního a předvídatelného financování nelze současně udržet kvalitu vzdělávání, rozšiřovat kapacity pro rostoucí počet uchazečů a obstát v mezinárodní konkurenci. Pokud má zůstat zachován široce dostupný systém veřejného vysokoškolského vzdělávání bez školného, musí tomu odpovídat i jeho veřejné financování. Dlouhodobé podfinancování vysokého školství tak nevyhnutelně otevírá otázku, kdo ponese rostoucí náklady – zda stát, který svou odpovědnost za financování veřejného vysokého školství dlouhodobě nenaplňuje v potřebné míře, nebo nakonec studenti a jejich rodiny.
Nyní je proto na vládě, aby při dalším projednávání státního rozpočtu našla prostor pro skutečné posílení financování veřejných vysokých škol. Jde o rozhodnutí, zda Česká republika bude schopna nabídnout kvalitní a současně dostupné vysokoškolské vzdělání rostoucímu počtu mladých lidí. Vysoké školy už nepotřebují další ujišťování, že se jejich situace zlepší někdy v budoucnu. Potřebují konkrétní rozpočtové rozhodnutí nyní. Rozhodnutí, které jim umožní udržet kvalitu vzdělávání a také vytvořit dostatek míst pro nastupující silné ročníky.
Jestli tuto příležitost nevyužijeme, důsledky nepocítí jen univerzity. Pocítí je tisíce mladých lidí a jejich rodiny – a v delším horizontu celá česká společnost a ekonomika. Bylo by paradoxní, kdyby země, která potřebuje více vysokoškolsky vzdělaných lidí, právě nyní nedokázala vytvořit podmínky pro studium těch, kteří o ně mají zájem a mají pro něj předpoklady.
Je čas proměnit dlouhodobě deklarovanou podporu vysokého školství v konkrétní rozpočtové rozhodnutí. Investice do vysokých škol není pouhým výdajem. Je to investice do příležitostí dnešních mladých lidí, do konkurenceschopnosti naší ekonomiky a do budoucnosti České republiky.