Podle docentky Ivety Vrabkové z Ekonomické fakulty VŠB-TUO nestačí o duševním zdraví pouze mluvit – zásadní je propojit prevenci, přívětivé univerzitní prostředí a reálně dostupnou odbornou pomoc.
Co vás vedlo k realizaci výzkumu duševního zdraví mezi vysokoškolskými studenty?
V posledních letech jasně vidíme, jak výrazně se zhoršuje duševní zdraví mladých lidí, přičemž vysokoškolští studenti patří mezi obzvlášť ohrožené skupiny. Přesto stále chybí ucelenější poznání toho, jak sami studenti své duševní zdraví vnímají a s jakými problémy se nejčastěji potýkají.
Společně s paní doktorkou Ivanou Vaňkovovou se dlouhodobě věnujeme výzkumu efektivnosti zdravotnictví a otázkám dostupnosti a kapacit psychiatrické péče v České republice, což nám umožňuje dobře identifikovat konkrétní slabiny systému. Právě propojení individuální zkušenosti studentů s omezenými kapacitami odborné péče nás vedlo k rozhodnutí zaměřit výzkum právě na tuto skupinu.
Jak velké téma podle vás duševní zdraví na českých univerzitách dnes je? Vnímáte posun oproti minulým letům?
Je to dnes jedno z největších témat. Univerzity si dnes mnohem víc uvědomují, že duševní zdraví studentů zásadně ovlivňuje jejich studijní výsledky i každodenní život na škole. Po tragickém incidentu na Filozofické fakultě UK se pozornost k wellbeingu a psychologické podpoře ještě výrazně zvýšila, a to nejen symbolicky, ale i v konkrétních opatřeních. Vidíme, že se rozšiřují poradenské služby, vznikají nové podpůrné programy a univerzity se více snaží o prevenci.
Váš výzkum odhalil několik klíčových stresorů – sociální sítě, studijní tlak i rodinné vztahy. Který z nich se dnes ukazuje jako nejzásadnější?
Nejsilnějším stresorem je jednoznačně studijní tlak. Je to faktor, který se dal očekávat, ale data ukazují, že dnešní studenti na něj reagují citlivěji a celkově jsou méně odolní. Sociální sítě a rodinné vztahy hrají také roli, ale studijní zátěž výrazně dominuje.
Které faktory studenti vnímají jako posilující jejich psychickou pohodu?
Studenti nejčastěji zmiňovali kulturní a společenské možnosti ve městě, které jim pomáhají odreagovat se. Důležitý je pro ně také snadný přístup ke studiu, práci a širším sociálním kontaktům. Zároveň jsme se v rámci výzkumu zaměřovaly jen na vybrané socioekonomické vlivy a také na to, jakou roli pro jejich psychickou pohodu hraje městský či venkovský způsob života. Proto nelze jednoznačně říct, které faktory jsou obecně čistě pozitivní a které naopak ne – vždy záleží na konkrétním kontextu.
Výsledky také ukázaly, že ženy jsou citlivější na institucionální a environmentální faktory. Čím si to vysvětlujete?
V našem pojetí zahrnují institucionální faktory především dostupnost péče, kvalitu služeb, míru podpory ze strany školy či systému a celkový dojem, zda je pomoc snadno dosažitelná. Environmentální faktory se pak týkají prostředí, ve kterém studenti žijí jako například vlivu města či venkova, kvality okolí, hluku, stresu nebo dostupnosti přírody. Lze předpokládat, že ženy tyto okolnosti vnímají citlivěji, protože je častěji propojují se svým každodenním stresem a pocitem bezpečí. Zároveň bývají otevřenější v přiznávání psychických potíží a více sledují, zda mají k dispozici dostatek podpory. Je však důležité podtrhnout, že jde pouze o naši úvahu a nikoli o kauzální výklad přímo podložený daty.
Jak hodnotí studenti dostupnost podpory na naší univerzitě? Co je pro ně největší překážkou při vyhledávání pomoci?
Tuto otázku jsme ve výzkumu přímo nezjišťovaly, takže nemůžeme hodnotit situaci na konkrétní univerzitě. Výzkum probíhal na čtyřech vysokých školách v ČR a VŠB-TUO byla jednou z nich, nicméně jednotlivé instituce jsme neporovnávaly. V rámci volné odpovědi studenti nejčastěji zmiňovali, že jim ve vyhledání pomoci brání stud, pocit, že by měli své potíže zvládnout sami, a také nejistota, kam se vlastně obrátit. Ukazuje se tedy, že i tam, kde podpora existuje, není vždy dobře viditelná nebo srozumitelně komunikovaná. Proto je důležité, aby univerzity o dostupných službách informovaly jasně a pravidelně.
Jaké formy pomoci se ukazují jako nejefektivnější?
Z odpovědí studentů je vidět a lze rovněž odvodit, že nejvíc funguje jednoduchá kombinace zahrnující prevenci a rychle dostupnou odbornou pomoc. Ocení, když mají po ruce univerzitního psychologa, možnost rychlé konzultace, a hlavně jasné informace, kam se obrátit. Hodně pomáhá i základní „návod“, jak poznat, že už je toho moc a je čas si říct o podporu.
Jak mohou studenti sami aktivně pečovat o svoje duševní zdraví v náročném období studia, v zápočtovém týdnu, ve zkouškovém?
Na tohle umí nejlépe odpovědět psychologové, ale z našich zjištění vyplývá pár jednoduchých věcí. Studenti sami nejčastěji říkali, že jim pomáhá pravidelný odpočinek, rozumné plánování práce a otevřená komunikace, když už je toho moc. Důležitý je i běžný denní rytmus, tedy dost spánku, trochu pohybu a kontakt s lidmi kolem. A hlavně nebát se říct si o pomoc v momentě, kdy cítí, že tlak začíná být přes čáru.
Existují rozdíly v tom, jak o své psychické pohodě přemýšlí různé skupiny studentů, ať už podle ročníku, oboru, bydliště?
Na tuto otázku zatím odpověď nemáme, protože jsme rozdíly mezi ročníky, obory nebo místem bydliště ve výzkumu přímo nezkoumaly. Zaměřily jsme se hlavně na obecné vnímání duševního zdraví a vybrané socioekonomické vlivy. Je to ale velmi zajímavé téma a určitě ho budeme zvažovat v navazujícím výzkumu, protože různé skupiny studentů mohou mít odlišné zkušenosti i potřeby.
Velkou roli hraje také prevence. Co by měla podle vás zahrnovat ideální preventivní strategie?
Tohle je především otázka pro odborníky na duševní zdraví, ale z pohledu našeho výzkumu i studentských odpovědí se dá říct několik obecně platných věcí. Ideální prevence by měla být srozumitelná, dostupná a dlouhodobě udržitelná. Patří do ní jasné informace o tom, kam se obrátit, možnost rychlé konzultace, pravidelná edukace a podpora otevřené komunikace o psychických potížích. Důležité je také prostředí, které nepodporuje přetížení a dává prostor pro odpočinek a zdravý režim. Prevence by tedy měla studentům pomáhat problémům předcházet, ne řešit je až ve chvíli, kdy je pozdě.
Jakou roli v psychické pohodě studentů hraje městské a kulturní prostředí?
Tohle jsme už částečně zmínily – městské prostředí může studenty podporovat díky kulturním a společenským možnostem, ale zároveň je může i přetěžovat. Velkou roli hraje také to, odkud sami pocházejí. Studenti z měst bývají na tento typ prostředí zvyklí, zatímco ti z venkova mohou reagovat citlivěji na rychlé tempo a hluk.
Chystáte další fázi výzkumu, a to na mezinárodní úrovni. Očekáváte velké rozdíly mezi českými a italskými studenty?
Ano, na mezinárodní fázi výzkumu se chystáme a tentokrát budeme metodologicky ještě lépe připraveny. Primární kvantitativní i kvalitativní výzkum přináší cenná data, ale vyžaduje pečlivé promyšlení otázek i toho, v jakém kulturním kontextu studenti o duševním zdraví mluví.
Zda budou rozdíly velké, zatím nevíme. Dá se však očekávat, že italský kontext, například rodinné zázemí, životní styl nebo přístup k péči, se v odpovědích určitým způsobem projeví. Neočekáváme zásadní rozdíly v samotném prožívání stresu, spíše v tom, jak studenti své potíže popisují, jakou podporu preferují a v jakém prostředí se cítí lépe.
O duševním zdraví se stále víc mluví. Přesto – mluví se o něm dostatečně otevřeně?
Zde si dovolíme vlastní názor. Je pravda, že se o duševním zdraví mluví víc než dřív, ale rozhodně to nestačí. Otevřenost je stále spíše povrchní a často zůstává u kampaní nebo obecných apelů. Když lidé skutečně potřebují odbornou pomoc, narážejí na realitu, která je mnohem tvrdší. Český zdravotní systém je v oblasti psychologie a psychiatrie, a zejména v péči o děti a mladé lidi, kapacitně velmi poddimenzovaný.
Jinými slovy: mluvit nestačí. Pokud chceme situaci opravdu zlepšit, je potřeba vedle osvětových aktivit posílit i dostupné služby a jejich kapacity, aby se mladí lidé měli kam obrátit, když už o svých potížích mluvit dokážou.
Foto: Mgr. Petr Šimčík