„Pandemie urychluje nástup nové, digitálnější a zelenější ekonomiky,“ říká profesor Martin Melecký z Ekonomické fakulty VŠB-TUO.

Martin Melecký vystudoval Ekonomickou fakultu VŠB – Technické univerzity Ostrava, a také získal doktorát na australské Univerzitě Nového Jižního Walesu. Poté jeho kroky vedly na pozici konzultanta Evropské centrální banky, první stálou práci získal v národní bance Nizozemska. „Následně jsem se dostal do programu Young Proffesionals Světové banky, kde jsem zaměstnaný dodnes,“ říká na začátek nově jmenovaný profesor. Díky své práci bydlel nejen v Austrálii, Německu či Nizozemsku, ale také v hlavním městě Spojených států amerických, Washingtonu. Nyní působí na pobočce Světové banky ve Vídni. „V době mého přesunu a přesunu mé rodiny do Vídně začala pandemie, všechna ta omezení a sociální distancování. Paradoxně, přes všechny útrapy, mně pandemie pomohla najít rovnováhu mezi mým pracovním a osobním životem, aspoň dočasně,“ zamýšlí se Martin Melecký.

Pandemie zasáhla významně nejen společnost, ale také ekonomiku. Přední světoví ekonomové mluví o největší krizi za posledních sto let. „Spousta mých profesních kolegů skloňuje slovní spojení tichá krize. Pandemie zasáhla všechny ekonomické sektory avšak velmi nerovnoměrně. Na jedné straně velkou ránu dostalo pohostinství a cestovní ruch, a na druhé straně „digitálnější“ sektory včetně e-shopů, virtuálních komunikačních technologií, a online zábavy prosperují. Vlády spousty států se snaží pomáhat, jak to jen jde, ale fiskální prostor je mnohdy omezený, hlavně v rozvojových ekonomikách. Mnohdy však podpůrná opatření a výjimky, jako ty pro povinnou tvorbu rezerv bankami oproti špatným úvěrům, snižují  transparentnost ekonomiky a její čitelnost pro lepší cílování pomoci těm, kteří ji opravdu potřebují. Nejdůležitější v tomto směru není přežití firem za každou cenu, ale jejich přizpůsobení novým digitalizačním a environmentálním výzvám. Stejně tak, není důležité udržet produktivní populaci ve stávajícím zaměstnání s pomocí dotací, ale využít čas a pobídky v rámci pandemie k přeškolení pracovní síly pro novou produktivnější a spravedlivější ekonomiku.

Mnoho politiků nechápe, že i po pandemii budeme operovat v novém ekonomickém prostředí.  U této krize je těžké to, že se všemi plošnými podpůrnými opatřeními nevíme, co se pak v ekonomice děje,“ vysvětluje ekonom. „Problém vidím i v tom, že tato opatření nejsou nasměrována do budoucna, protože přichází nová ekonomika. Každý člověk by měl mít možnost se začlenit do nové ekonomiky, třeba rekvalifikací nebo přesměrováním podnikání,“ říká Melecký. Kapitalismus se mění, bude, doufejme sociálně více otevřený. Boom zažívá i tzv. zelená ekonomika s tím, jak si lidé a politici uvědomují negativní důsledky klimatických změn a rizika závislosti na neobnovitelných zdrojích.

Spolu s kolegy momentálně pracuje na dopadu přírodních katastrof a pandemií na financování vlád. „Nezaměřujeme se na covid-19, ale na předchozí pandemie, například MERS. Zjistili jsme, že náklady financování vlád v ekonomikách s vyššími příjmy se po katastrofách nemění, finanční trhy jsou tam dostatečně hluboké. Naproti tomu v rozvojových ekonomikách, se středními nebo nízkými příjmy, tyto náklady vzrostou významně. Na plytkých domácích finančních trzích je omezená nabídka, která nestačí absorbovat zvýšenou poptávku vlád na financování pomoci a rekonstrukce po katastrofách,“ přibližuje svůj výzkum Martin Melecký.

Na své profesi má nejradši, když ekonom dobře promyšlenou radou pomůže věci změnit k lepšímu v makroekonomickém měřítku. „Když vidíte, že se situace zlepšila, že se daná země posunula kupředu a že se lidé mají lépe i vaším přispěním, tak je to velké zadostiučinění. Pracoval jsem na různých projektech Světové banky, pomáhal jsem podnikatelům, aby měli lepší přístup k financím, rozjeli své nápady a vytvořili nová kvalitní zaměstnaní. Když se s lidmi bavíte, co se zlepšilo a co je pořád špatně, vyprávějí o svých zkušenostech, o tom, co jim opravdu pomohlo a i vy sám se hodně naučíte – o daném ekonomickém prostředí a rozvojových problémech v dané lokalitě,“ dodává.

To, že se stal ekonomem, je téměř nedopatření. Jako malý chtěl být myslivcem nebo popelářem, na gymnáziu pak učitelem tělocviku a angličtiny. „Na konci základní školy jsem dělal olympiády v matematice, fyzice nebo chemii, přírodní, technické vědy mě velmi zajímaly. Chtěl jsem se stát fyzikem, ale vše je o lidech,“ říká. Martin Melecký narazil na fyzikáře, se kterým si lidsky nesedl. Zato měl ale skvělé pedagogy na filozofii a dějepis. „V maturitním ročníku jsem byl přesvědčený, že půjdu na práva, jako záchranu jsem si podal ekonomku,“ vzpomíná. A Ekonomickou fakultu VŠB-TUO nakonec vystudoval. Pochvaluje si, že během studií a v ekonomické profesi potkal inspirativní lidi.

A jak ve svém nabitém programu odpočívá? Sportuje. „Sport, zejména běh v lese, mi pomáhá kontrolovat stres, v Americe jsem běhal i maraton. Mám rád také hudbu, hraji na kytaru. Hlavně se snažím věnovat svým dvěma malým synům, a proto teď upozaďuji koníčky, které nemůžeme dělat společně, “ uzavírá Martin Melecký.

Text: Ing. Barbora Urbanovská, šéfredaktorka časopisu Akademik

Foto: archiv Martina Meleckého