Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku

Geodézie je prastarý obor, který zasahuje až do vesmíru

Geodézie je prastarý obor, který zasahuje až do vesmíru
Jan Kostelecký působí na Katedře geodézie a důlního měřičství a podílí se, spolu s kolegy z Akademie věd České republiky a vědci z Univerzity Karlovy na metodě, která pracuje s tzv. úhly napětí neboli Strike Angles.

„Metoda napadla hlavně mé kolegy kolem roku 2015 a od té doby ji různým způsobem aplikujeme. Spočívá na využití modelů gravitačního pole Země, případně dalších těles jako je Měsíc, Venuše nebo Mars,“ vysvětluje Jan Kostelecký. Již zmíněné modely byly určeny na základě analýzy pohybu umělých družic nebo přímým měřením gravitačního zrychlení na oběžné dráze a doplněny, v případě modré planety, o povrchová data. „Kdyby Země byla homogenní koule, obíhala by družice po Keplerovské elipse, podle známých Keplerových zákonů. Ale vzhledem k tomu, že Země není homogenní koule, družice se po ideální elipse nepohybují, běží po klikaté dráze,“ přibližuje Jan Kostelecký. Z přesného proměření tohoto pohybu, například pozorovacími metodami kosmické geodezie, je pak možné určit parametry gravitačního pole. „Protože družice létají rychle, některé detaily gravitačního pole pominou. Proto se tyto družicové modely gravitačního pole Země doplňují pozemními, leteckými či námořními měřeními tíže,“ dodává vědec. 

Takových modelů existuje přibližně dvě stě a každý z nich má své specifické vlastnosti a je možné z nich matematickými metodami fyzikální geodezie odvozovat další parametry a přisuzovat jim tak geofyzikální význam. „Rysem strike angles je, že pokud jsou v nějaké oblasti rovnoběžné, charakterizují podloží, které je velmi homogenní, což by mohlo lokalizovat ložisko ropy nebo zemního plynu,“ říká Jan Kostelecký. Další vlastností je jejich aplikace příletů impaktů a Zemi nebo na Měsíc. „Pokud má impakt nízký úhel dopadu a přistává jako žabky na vodě, když házíte plochým kamenem, jsou úhly napětí orientovány ve směru letu.“ Po finálním dopadu se však zaboří, pokud se nevypaří, a vytvoří naopak úhel napětí kolmo ke směru dopadu, podobně, jako když hodíme kámen do písku na dětském hřišti – vytvoří se vrásky kolmo ke směru hodu. Strike angles nedetekují pro naši planetu žádné nebezpečí, je možné je spíše aplikovat v pozitivním slova smyslu pro hledání nerostného bohatství, zvláště pak v oblastech, kde by byl klasický geologický průzkum nemožný nebo velmi drahý.

Metoda vědců byla publikována ve vědeckých časopisech a je přístupná jakémukoliv zájemci. „Touto problematikou se zabývala i moje diplomantka a svou práci poté přihlásila do soutěže o nejlepší diplomovou práci v soutěži, kterou vypsal Slovnaft Bratislava. Sice nezvítězila, ale postoupila do druhého kola, takže účast geodeta mezi chemiky považuji za úspěch,“ usmívá se Jan Kostelecký.

Geodézie je prastarý obor, se kterým se setkávali už obyvatelé Mezopotámie či starého Egypta. „Dnes se s ním setkává každý, kdo vlastní nějaký objekt a chce s tím nějak pracovat – rozdělit, odprodat kus parcely,“ říká o svém oboru Jan Kostelecký. Z geodezie vychází i Katastr nemovitostí. „Pro řadu prací v katastru je třeba používat tento souřadnicový systém, který jednoznačně identifikuje polohu bodu, třeba rohu plotu, na Zemi,“ vysvětluje Jan Kostelecký, jenž studentům přednáší například o tzv. vyšší geodézii, kde se věnuje teorii referenčního elipsoidu, který matematicky nahrazuje reálnou Zemi, geodetickými souřadnicovými systémy, jako je technologie GNSS, nebo například komickou geodezií, kde se studenty probírá objasnění principu základních metod pozorování družic a dalších kosmických objektů, jejichž výsledky jsou určeny pro tvorbu globálních souřadnicových systémů a modelů gravitačních polí. Na výuce má rád živý, leckdy neformální kontakt se studenty, který je v současné době bohužel omezen. Jan Kostelecký není příznivcem výuky na dálku.

Sám si vybral zeměměřickou průmyslovku, protože jej lákala možnost čisté práce venku, kombinované s prací v kanceláři. Po absolvování vysoké školy zakotvil ve Výzkumném ústavu geodetickém, topografickém a kartografickém. „Během své profesní kariéry jsem prožil vývoj kosmické geodézie od jeho samého počátku až do současnosti.“ Své poznatky sděloval nejen studentům v hlavním městě, ale také posluchačům na Hornicko-geologické fakultě VŠB-TUO.

Stále spolupracuje s Katedrou geofyziky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. „Věnujeme se oblasti aplikací geodetických metod při tvorbě seismologických modelů. Zajímavou oblastí je v tomto Řecko,“ přibližuje vědec. Za úspěch, na který je hrdý, považuje získání projektu Výzkumného centra dynamicky Země ve Výzkumném ústavu geodetickém, topografickém a kartografickém, na kterém spolupracovala také Akademie věd ČR a Stavební fakulta ČVUT. „Zvláštností bylo, že jako statut hlavního řešitele získal rezortní výzkumný ústav a ne ústav Akademie věd ČR nebo vysoká škola, což během jeho řešení vedlo k úsměvným situacím a údivům,“ uzavírá Jan Kostelecký. 

Vloženo: 26. 4. 2021
Kategorie:  Aktuality
Zadal:  Administrátor
Útvar: 9920 - Vztahy s veřejností
Zpět